Tušení souvislostí

Od mládí jsem měl rád koně. Byla to moje láska, i když jsem se jich ze začátku velice bál. Vylepoval jsem si je na zdi, obrázky vystřihoval z novin a časopisů a vzhlížel jsem k nim,“ vypráví Jan, statný, sportovně vyhlížející čtyřicátník v džínách a svetru s lehce prošedivělými vlasy. Ačkoli neměl možnost si řeč předem připravit, mluví plynule, celkem rychle, s bohatou slovní zásobou, jen poněkud monotónně. „Postupem času jsem si pořídil vlastního koně. Měl jsem ho ustájeného u známých a mohli jsme spolu vyjíždět do lesa i na pole, v zimě, v létě, za jakéhokoli počasí jsme spolu trávili hodně času. Tenhle kůň se mnou žil hnedle čtvrt století.“

Janovy třesoucí se ruce a chraplavý hlas lze přičíst dojetí, které vzpomínky vyvolávají. Ve skutečnosti jsou ale příznakem Parkinsonovy choroby. Na neurologické klinice na pražském Karlově právě hledí do kamery a vede dvouminutový monolog na libovolné téma. Je to jeden ze čtrnácti úkolů, kterým se musí podrobit. Počítač během nich nahrává pacientovu řeč, v níž pak hledá stopy nemoci. Zatím jde o výzkum, jehož hlavním cílem je najít způsob, jak odhalit doutnající onemocnění mnoho let před tím, než propukne.

Podobné experimenty probíhají také u pacientů s demencemi – onemocněními, jejichž společným jmenovatelem jsou degenerativní změny v mozku, třeba u Alzheimerovy choroby. Je to celosvětově vůbec nejdražší druh nemocí. Náklady na léčbu…