Když frustrace překypí

Ne vysokým cenám!“ „Pryč s defraudanty!“ „Lidé jsou žebráci a mulláhové si žijí jako bozi!“ Má takové skandování z ciziny placených buřičů vyvolat v Íránu anarchii, nejistotu a pletichy? Klerikální režim chce, abyste tomu věřili, takové tvrzení však přehlíží ekonomické křivdy, proti nimž protestují tisíce Íránců, kteří nedávno zaplnili ulice více než sedmdesáti měst.

Je však téměř neuvěřitelné, že nepokoje nejspíš zahájili stoupenci tvrdé náboženské linie, kteří se snažili uškodit reformistickému prezidentovi Hasanu Rúhánímu. Klerikové v Mašhadu, druhém největším íránském městě, podněcovali ve svých stoupencích nespokojenost s rostoucími cenami vajec a vybízeli je, aby 28. prosince protestovali. Mnozí pak volali po prezidentově rezignaci a nových volbách, přestože Rúhání byl podruhé zvolen teprve v loňském roce.

Nejspíš ani nevěděli, co tím vyvolali. Protesty se rychle rozšířily do dalších měst a změnil se i jejich tón. Noví demonstranti nepožadovali jen odchod Rúháního, ale také vládnoucích kleriků a jejich ozbrojených ochránců. „Ne konzervativcům i reformátorům,“ skandovali. Na rozdíl od tvrzení režimu se nezdálo, že by demonstrace někdo řídil; někde při nich došlo k násilí, většinou však ne.

Frustrace se hromadila od Rúháního vítězství v květnu. Jako kandidát sliboval inkluzivní, otevřený a reformovaný Írán. V jeho novém kabinetu však nejsou ženy ani sunnité a sedí v něm jen pár příslušníků neperských menšin. Rúhání získal hlasy žen, přesto zachoval většinu…