Skutečný život Sebastiana Knighta

Svou první anglicky psanou prózou začal Vladimir Nabokov komponovat koncem roku 1938 v jednopokojovém bytě v Paříži, kde si v koupelně přes bidet položil jako pracovní plochu kufr. Vyšla pak roku 1941 ve Spojených státech v čerstvě založeném nakladatelství Nové směry – ale sotvakdo si toho pár dní po útoku na Pearl Harbor povšiml. Až později ji slavný literární kritik Edmund Wilson označil za svoje oblíbené Nabokovovo dílo a nedávno o ní vyšla knižní studie nazvaná Silent love (Tichá láska), jež se zabývá nejen motivy jako exil a smrt, ale také autorovým někdejším okouzlením ruskou emigrantkou Irinou Guadagnini a vztahem s bratrem Sergejem.

Román Skutečný život Sebastiana Knighta je totiž psán jako biografie. Vypravěč V. se v ní snaží uchopit osudy svého nevlastního bratra-literáta, které se v mnohém protínají s údělem samotného spisovatele. Přitom však popírá snad každé pravidlo žánru, který nemilosrdně paroduje: ignoruje to, co se mu do výkladu nehodí, bez čtení spálí osobní korespondenci, ostře se vyhraňuje vůči konkurenčnímu životopisu, z něhož však nikdy necituje, a hlavně bezostyšně včleňuje do textu sám sebe. Zároveň se zdá, že bratry opravdu pojí „společný rytmus“ a že poslední Sebastianovo dílo zrcadlí životy obou dvou – což je další variace na Nabokovem tolik oblíbeného dvojníka.

Tématem je tu jak identita, tak láska, která se v labyrintu slov místy ztrácí – a také psaní v angličtině jako věc v zásadě cizí, kdy se V. zoufale snaží překlenout…