Goodbye, Orbán

Obrázky z budapešťských povolebních oslav takzvaně obletěly svět. Nadšený vítězný tanec adepta na post ministra zdravotnictví a rozradostnění mladí lidé na střechách autobusových zastávek přitom samozřejmě nemohou vystihnout, co přesně se v Maďarsku před týdnem odehrálo a co to o budoucnosti země říká.

Bujarost povolební noci a výbuch euforie překvapil i samotné slavící. „Čekala jsem na tohle dvanáct let, ale tohle je móóóc,“ křičela na mě už trochu rozevlátou angličtinou třicátnice Evelin s šampaňským v ruce na jedné z ulic v centru. Kolem vířily stovky lidí, auta troubila a motorkáři, kteří se v hojném počtu vzali neznámo odkud, túrovali motory svých strojů.

Z davů byla cítit nejenom radost nad vítězstvím favorita, ale i zadostiučinění, zlost nebo rovnou nenávist k poraženým – k šestnáct let vládnoucí straně Fidesz Viktora Orbána. „Špinavý Fidesz!“ byl na ulicích častý pokřik. S velkým zaujetím ho křičeli i teenageři, které bylo lehké podezřívat, že volby využívají hlavně k pouličnímu večírku.

Předvolební obavy řady pozorovatelů, že se Fidesz moci prostě nějakým podrazem nevzdá, se při pohledu na výsledky, na počty odevzdaných hlasů, na rozdělení poslaneckých mandátů, a hlavně na náladu, jakou volební rezultát vyvolal nejenom v metropoli, rozplynuly. Maďarsko opouští důvěrně známé vody, ve kterých veškerou moc držel a o všem rozhodoval Viktor Orbán, a vstupuje do úplně nového světa.