První ze čtyř konfederačních pomníků v New Orleansu je rozebraný. Stalo se tak v noci, potají a potmě. Pracovníci demontující sochu byli vybaveni ochranným oblečením, helmami i maskami na obličeji. Policisté, ochranka. Hlavně aby u toho nebyl veliký povyk, jak veřejnost plánovala. Rozhodnutí města, že vše proběhne v tichosti kvůli obavám z demonstrací, vyvolalo velký odpor. Pár mých známých se v nekonečných diskusích ptá, co všem vadí na tom postavit se hrdě před sochy a odsoudit minulost. Snad žijeme v době, kdy víme, na čí straně byla pravda. Nikdy nepochopí druhou stranu barikády, která naopak chce pomníky zachovat – jsou podle nich součástí jejich historie.
Další na řadě má být jezdecká socha konfederačního prezidenta Jeffersona Davise. Byla jednou z prvních, kterou jsem před lety zahlédla z okna auta cestou z univerzity. Spolužáka jsem se tehdy zeptala, kdo to je. Už nevím, jestli znal odpověď. Až do letošního roku jsem ale soše nepřikládala žádný význam. Až nynější povyk, demonstrace a shromáždění s sebou přinesly také informace, které se dosud jako by skrývaly. Každý samozřejmě ví, že má jih USA otrokářskou minulost. Moc se o ní nemluví. Pochopitelně. Vyrovnání se s minulostí je horké téma.
První stržený památník připomínal skupinu, která se po prohře Konfederace v občanské válce snažila svrhnout místní poválečnou vládu. Jinými slovy, skupinu jižanských bělochů, jimž se nové uspořádání světa včetně zrušení otroctví krajně nelíbilo. Stalo se v roce 1874. Píše se…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.
