Pojďme mluvit o menstruaci (jako Kvitová)
Proč je tak těžké mluvit o tom, jak menstruace ovlivňuje situaci zaměstnaných žen
V době provalených dopingových skandálů je to možná jedno z posledních opravdových tabu moderního profesionálního sportu. Rozhodně platí, že v naznačeném duchu komentovali sportovní novináři nedávný povzdech české tenistky Petry Kvitové pronesený na turnaji French Open. Dvojnásobná wimbledonská šampionka vysvětlila prohraný zápas tím, že je „ženská“ a s tím prostě souvisejí „nějaké důvody“.
Tabu ovšem není menstruace jen ve sportovním světě. Mluvíme veřejně bezmála o všem, co kdysi bývalo odkázáno do intimní sféry: o psychických či zdravotních problémech stejně jako o sexu. Téma menstruace však pořád vyvolává citelný ostych. A když už někdo promluví, nechce obvykle zabíhat do detailů. Ani Petra Kvitová už svoji poznámku nehodlá dál rozvádět. „Už k tomu nebudeme nic dalšího říkat,“ říká mírně podrážděně její mluvčí Karel Tejkal. „Proč? To vám sdělovat nemusím.“
Jestli něco o menstruaci platí absolutně, pak je to fakt, že absolutně zde neplatí téměř nic.


Lenku Mrázovou to poprvé trklo, když se před několika lety rozplakala na nepříjemné schůzce s nadřízeným. Tato špičková manažerka zabývající se daněmi v mezinárodní poradenské společnosti PricewaterhouseCoopers s dvacetiletou zkušeností z oboru zpravidla nemrkne okem v mnohem obtížnějších situacích. „V práci nikdy nepláču,“ říká. Tehdy si uvědomila, že čeká druhý den menstruaci a že se nachází ve stavu, v němž často zažívá „pocit ohrožení“ a vyšší citlivost než jindy. Když pak narazila na několik textů a přednášek na téma „menstruace a byznys“ a také objevila knihu Cyklická žena z pera Mirandy Gray, britské „spirituální a menstruační učitelky“ (jak sama sebe nazývá), začala pečlivěji pozorovat svoje reakce a nálady. A následně poněkud změnila přístup k práci.
Miranda Gray v knize představuje něco, čemu říká ženský time management a který nabádá ženy, aby náplň i formu práce uzpůsobily tomu, ve které ze čtyř fází měsíčního cyklu se právě nacházejí. Podle autorky jsou ženy během menstruace ve fázi „reflektivní“, po menstruaci a před ovulací v „dynamické“, během ovulace „expresivní“ a po ovulaci „kreativní“. Každá tato fáze má podle ní specifické znaky a je vhodná pro jiný druh činnosti: expresivní spíše pro týmovou práci a úkoly vyžadující komunikaci s druhými, reflektivní naopak pro klidnou práci, pro „vnitřní zpracovávání věcí“. Lenka Mrázová se v popisu fází našla a začala podle nich přizpůsobovat – už jako majitelka a šéfka vlastní poradenské firmy – svoji činnost. Na expresivní fázi si tak plánuje veřejná vystoupení či schůzky s klienty, na tu kreativní psaní textů, během dynamické rozjíždí nové projekty. „Není to žádné dogma. Je to jen jeden z palety doplňků, který mi pomáhá být v práci efektivnější. A taky v tom, abych lépe porozuměla sobě samotné,“ vysvětluje Lenka Mrázová. „Prostě se mi s tím lépe žije.“ A přesně to také říká, když o tématu přednáší – za zvýšeného zájmu i za snižujícího se ostychu posluchaček, ale i posluchačů.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















