Pravý způsob, jak oslovit lidi
Svědectví z velké americké krize ukazuje, jak fotografie pomohla změnit dějiny
Musí uživit sedm dětí, je jí 32 let a jmenuje se Florence Thompsonová. Jenže v březnu 1936 není pro námezdné kočovníky žádná práce. Úroda hrachu byla mizerná, ceny bavlny, obilí a kukuřice už několik let padají dolů, a tak Florence Thompsonová přečkává sezonu spolu s dalšími dvěma a půl tisícovkami bezprizorních zemědělských dělníků v táboře poblíž kalifornského města Nipomo.
Tady ji při jedné ze svých cest spatřila fotografka Dorothea Langeová, pohled na ustaranou matku sedící před záplatovaným stanem a objímající své tři potomky ji uhranul. Začala okamžitě fotit. Pět snímků. Každý ze stále větší blízkosti, až vznikl ten poslední, nejslavnější, na němž není vidět víc než odhodlaný pohled ženy do dáli a tři schoulené dětské hlavičky. Migrující matka patří k nejslavnějším dokumentárním fotografiím 20. století. Nese symboliku novodobé madony důstojné ve své chudobě a jako taková byla znovu a znovu otiskována, vystavována a její raná zvětšenina se v roce 1998 vydražila za téměř 250 tisíc dolarů. V danou chvíli bylo ale důležitější, že to byly právě její snímky, které po publikaci v novinách vedly k tomu, že vláda vypravila do tábora potravinovou pomoc.


Migrující matka je jeden z více než 170 tisíc dochovaných snímků z archivů americké FSA (Hospodářské bezpečnostní služby). V letech 1935–1944 je na objednávku vlády pořídili prvotřídní fotografové, jako byli Walker…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















