Přikyvující oslové
Někteří velcí producenti ropy se před tématem globálního oteplování stále schovávají
Jen málokterý ze symbolů ropného průmyslu je tak známý jako ropné čerpadlo, „nodding donkey“ (přikyvující osel). Tato technologie se od svého vynálezu v roce 1925 změnila jen málo a v některých starších ropných polích v USA slouží jako trvalá připomínka světa, který – ještě nedávno – žíznil po ropě. Dnes už jen jedna šestina americké surové ropy pochází z malých vrtů, kde se tato čerpadla používají. A je to také symbol toho, jak šéfové ropných firem zareagovali na rizika klimatických změn. Tu a tam zvedli hlavu, obhlédli budoucnost, ale pak se zase schovali. Před jednáním o změně klimatu, které začíná v Paříži koncem tohoto měsíce, se znovu zkoumá ochota ropného průmyslu podívat se tomuto tématu zpříma do očí.
V devadesátých letech odpovídali olejáři na kritiku ze strany environmentalistů kampaněmi, jež měly rozvířit debatu o klimatických změnách, a zvyšováním investic do obnovitelných energií. Britská společnost BP pod vedením Johna Browna o sobě prohlásila, že se posouvá „dále za ropu“. Avšak po finanční krizi ceny surové ropy stále rostly, což firmy vedlo k omezení ztrátové činnosti v zelené energii a dalšímu nalévání peněz do uhlovodíků. Nedávný dramatický pád cen ropy je donutil, aby začaly redukovat velké průzkumné projekty. A s blížícím se pařížským summitem zaskočil ropné bossy závazek více než sto padesáti zemí omezit emise skleníkových plynů – i když tato snaha pravděpodobně nedosáhne svého cíle, tj. snížit globální oteplování na dva stupně Celsia nad…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















