Znovu „Malým Ruskem“
Celý svět obletěly záběry ukrajinských poslanců, kteří se poprali poté, co parlament schválil pronájem námořní základny v Sevastopolu Rusku na 25 let. „Definitivně tím padají plány na vstup Ukrajiny do NATO i EU, země se bude dále izolovat,“ říká Alexej Tolkačov, studentský vůdce z „oranžové revoluce“ a dnešní ředitel kyjevské neziskové organizace Veřejná komise pro národní bezpečnost.
Co si o rvačce máme myslet? Jde o výbušné téma, nebo o obecnější rys ukrajinské politiky?
Ta smlouva je pro ukrajinskou společnost vysoce kontroverzní, ale bitka v parlamentu byla především divadlem, které mělo ukázat schopnosti a odhodlání ukrajinské opozice. Mělo být vidět, že pro boj s politikou prezidenta Janukovyče použijí jakýkoli nástroj. Smlouva byla přijata, ale pozornost bezesporu vzbudili. Něco podobného se tu ještě nikdy nestalo.
Jak takové násilí vnímají obyčejní lidé?
Myslím, že společnost je šokovaná, ale nikdo v podstatě neví, jak reagovat. Žádné další boje se nerozpoutaly, je to zřejmě i tím, že společnost je dnes jen málo organizovaná. Těch několik skupin a politických sil, které tu jsou, aktuálně přemýšlí, co dál. Čas je do desátého května, kdy slíbila expremiérka Tymošenková pomocí opozičních poslanců zablokovat parlament.
Jakou roli tu bývalá premiérka a její příznivci sehráli?
Kdyby chtěla, mohla parlament zablokovat už při schvalování smlouvy. Nerozumím tomu, proč to neudělala. Pravda je, že vyhrocení situace jí v jistém smyslu nahrává. Začala objíždět regiony a sbírat politickou podporu z řad odpůrců Ruska. Jejím cílem je stát se ještě jednou vůdkyní opozice a zřejmě věří, že tohle téma k tomu může využít. Kvůli té smlouvě požaduje rozpuštění parlamentu s odůvodněním, že se stal "protiukrajinským“. …
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
