Jana Matesová: Finanční trhy versus závazky státu 

Členové české vlády už říkají, že vláda učiní vše, aby své sliby ohledně výdajů na obranu a další závazky vůči NATO dodržela. Předpokládám, že premiér Babiš od svého jmenování do funkce dobře věděl, že tuto větu řekne, a jen hrál o čas. Má své zkušenosti z role premiéra, musel to vědět. Hru pro menšinové koaliční partnery a asi i pro část vlastních voličů vydržel hrát dlouho. 

Taková hra by ale nebyla bez nákladů pro stát, pro rozpočet státu, pro jeho schopnost financovat své jiné výdaje, včetně sociálních. Bez nesmlouvavě konkrétních, měřitelných finančních nákladů.

Státy činí mnoho závazků. Závazek státu platí bez ohledu na vládu, která je právě u moci. Závazky lze po vzájemné dohodě stran modifikovat, to se často děje. Lze je ignorovat, nehlásit se k nim, vykrucovat se s více i méně irelevantními výmluvami, lze od nich i odstoupit. Ovšem hry na mrtvého brouka, lavírování a vykrucování, natož svévolné odmítnutí závazku, nejsou zadarmo. Náklady pro nespolehlivou zemi závisejí především na jejím globálním významu. Zemi, která má vůči ostatním významná esa v rukávu, projde více než všem ostatním. Náklady nespolehlivosti dále závisejí na významu závazku, který nebyl nebo nemá být dodržen, a také na tom, jak je nespolehlivost země viditelná, zejména pro finanční trhy.

Na finančních trzích je totiž o vzájemné důvěře ohledně dodržování závazků vše. Stabilita institucí i finančního sektoru na ní závisí. Signál, že na spolehlivost některé země ve vztahu k dodržování závazků si už „nelze vsadit“, způsobí, že někteří investoři a potenciální věřitelé – ti, kdo uvažovali, že dané zemi půjčí, tedy koupí si dluhopisy její vlády – si tedy nevsadí, dluhopisy si nekoupí. Jiní to risknou, ale za vyšší riziko budou požadovat vyšší „rizikovou prémii“. Přeloženo: vládě se dluh prodraží.