Krize kritiky
Měli bychom se důkladně zamyslet nad vztahem politiky ke vzdělanosti. Nikoho z nás, stávkujících studentů, na konci roku 1989 nenapadlo, že za 20 let se technokratická elita vymkne kontrole, obrátí se proti svobodnému bádání a učení a bude nutné znovu bránit jeden z principů svobodné společnosti: nezávislé vědění v největší možné rozmanitosti. Nejspíš to jediné, v čem může malá země vyniknout. Na pořadu dne je občanská bdělost vůči těm, kteří o tom rozhodují. Poradní orgány a agentury nejsou voleny, a přesto právě ony zhusta získávají nepřiměřený vliv. Neprodukují nezávislé a objektivní hodnocení, nýbrž reprezentují velmi konkrétní zájmy. V tomto kontextu jsou řeči o nelegitimních politických ambicích občanských aktivit směšné. Prožíváme krizi důvěry v racionalitu zastupitelského systému. Na školství a vědu nejsou peníze, ale nejrůznější vzdělávací agentury a pilotní projekty, přisáté na veřejné penězovody, prosperují skvěle. Dokola čteme o předražených zakázkách, zpackaných projektech, zmizelých milionech.
Humanitní a společenské disciplíny by měly vystoupit ze stínu stranických think tanků a mediálního banalizování a ujmout se role všestranného kritického oponenta. V otevřeném diskusním prostředí vytvořit kritický a vzájemně se korigující mnohohlas, nikoli nějakou utopickou doktrínu na způsob marxismu. Náročné zkoumání by mělo především odhalovat mocenské mechanismy dnešní „postdemokratické“ společnosti. Politologie by mohla méně normativně a více kriticky promýšlet postkomunistickou demokracii a politickou kulturu; hledat odpověď na problém krize důvěryhodnosti dnešních institucí. Sociologie by mohla například systematicky zkoumat, proč tzv. společnost vědění a vzdělání prožívá takřka permanentní krizi vědění a vzdělání; dále se zamyslet nad mechanismy dominance a korupce, fenoménem života na dluh, vlivem komunikačních technologií na mentality a jednání atd. A nejnovější historie by měla přestat dštít síru na poražený komunismus a v širokých souvislostech a s využitím poznatků příbuzných věd zkoumat, jak jsme se po jeho pádu stali, čím jsme. Netvrdím, že jmenované disciplíny nic z toho, co jsem tu vyjmenoval, dosud nedělaly, netvrdím ani, že by měly dělat jenom tohle, říkám jen, že by mohly ve vzájemné kooperaci rozvinout kritickou teorii. Samozřejmě s ohledem na problémy celé společnosti, nikoli jen samotných věd.
Příští týden píše Václav Cílek.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
Křest knihy Novinářem mezi špiony a estébáky
V edici Respekt vychází knižní rozhovor Jindřicha Šídla s Jaroslavem Spurným o dobrodružném životě „máničky“ za železnou oponou, jeho působení v samizdatu a undergroundu, vznik Respektu po revoluci v roce 1989 a desetiletí investigativní práce v jeho redakci až do stále aktivní současnosti.
Ruce pryč od médií
Na podporu Českého rozhlasu a České televize se v Praze dnes vpodvečer sešly podle organizátorů shromáždění desítky tisíc lidí. Akci organizoval spolek Milion chvilek, jenž požaduje stažení návrhu zákona, který mimo jiné převádí financování ČT a ČRo z poplatků na státní rozpočet. Lidé se sešli na Staroměstském náměstí, někteří měli podle zpravodaje ČTK české vlajky a transparenty na podporu veřejnoprávních médií. Po projevech řečníků vyrazili pochodem k budově Českého rozhlasu ve Vinohradské ulici, kde jim zaměstnanci ČRo a předseda stávkového výboru odborů ČRo Jan Křemen poděkovali.
