Pro dobrotu na žebrotu

Na tuhle roli čekala převážně divadelní herečka Imelda Stauntonová celou kariéru. Za to, jak se převtělila do titulní postavy filmu Vera Drakeová (2004), si vysloužila například nominaci na Oscara a cenu v Benátkách. Její výkon je o to magnetičtější, že dostala za úkol hrát v podstatě světici, v jejíž existenci je těžké uvěřit. Pracuje jako posluhovačka v domech boháčů, je věčně usměvavá a dobře naložená, od rána do večera obětavě pečuje o lidi ve svém okolí. O milujícího manžela Stana, dvě dospělé děti, nemohoucí matku. Díky Stauntonové se ovšem dá vcítit do optimistické nátury prosté, naivní ženy, pro níž je pomáhat bližním stejně přirozené jako pro ostatní dýchat.

Ale nikdo z rodiny netuší, že dvakrát třikrát do měsíce pomáhá z problémů také chudým těhotným dívkám, které si nemohou dovolit mít dítě. S gumovou hadicí a lavorem horké, mýdlové vody. Nedělá to ze zištných důvodů, nebere si za to peníze, řídí se jen svým nejlepším svědomím. Jedna z klientek dobrosrdečné samaritánky však po amatérském zákroku téměř zemře. Dost velký průšvih už sám o sobě, nehledě na to, že se píší padesátá léta a provádění potratů bylo v Británii trestné až do roku 1967.

Britský režisér Mike Leigh se proslavil sondami do života obyčejných lidí z nižších sociálních vrstev. Zakládá si na důkladné práci s herci, které vede k improvizaci, aniž by jim dopředu prozrazoval všechny peripetie příběhu. A tak klíčová scéna snímku, v níž idylickou atmosféru předvánoční večeře naruší návštěva policie, byla údajně pro všechny aktéry před kamerou stejně překvapivá jako pro postavy ve filmu. Režisér se tak herce snažil přinutit k autentickým emocím. A je pravda, že detailní pohled do nehybné tváře Stauntonové v okamžiku, kdy zjistí, že ji přišli zatknout vyšetřovatelé, vysvětluje, za co představitelka hlavní role obdržela už tři prestižní divadelní ceny Laurence Oliviera.

V Leighově filmu se dají obdivovat nejen herecké výkony. Za zmínku stojí také dokonalá evokace doby do nejmenších detailů. Nebo způsob, jakým se tvůrcům skrze komorní rodinné melodrama podařilo vyjádřit ke stále aktuální společenské debatě o potratech. Vera Drakeová je podobně jako rumunské drama 4 měsíce, 3 týdny, 2 dny (2007) zasazena do historických reálií. Není to tak syrový zážitek jako film Cristiana Mungiua, střet selské morálky Very Drakeové s právním systémem ale vybízí k zamyšlení. Scénář přitom není kazatelský, natož karatelský. Činy postav nesoudí a nevnucuje divákům, co si mají myslet. Na riskantní půdu se režisér pustil jen v jednom ohledu.

Není to chyba Stauntonové, ale závěrečná třetina snímku složená z velké části z dlouhých záběrů na trpící, s vlastní vinou se vyrovnávající hlavní hrdinku, možná citově vydírá víc, než bylo nutné. Po nesentimentálně rozehrané první půlce filmu se proto může stát, že vás katarze nechá paradoxně úplně citově chladnými.

Vera Drakeová

ČT 2, 3. 8., 22.35 hod.