Konečně na začátku

Kongresman Jesse Jackson jr. v noci z úterka na středu usedavě plakal doma do polštáře. Jeho kolegou z americké Sněmovny reprezentantů Jimem Clyburnem zase konečné vítězství Baracka Obamy v demokratických primárkách zacloumalo natolik, že raději utekl z naplánovaného večírku a nechal svým emocím volný průchod o samotě, jenom s panákem Jacka Danielse v ruce. Ani další černošští politici neskrývali, že mají za sebou divokou noc.

Černošská komunita ve Spojených státech si minulé úterý splnila kdysi nedosažitelný sen a prorazila zase nový pomyslný strop svých možností uvnitř dříve otrokářské a potom ještě dlouho segregované společnosti. Zásadní historický okamžik si celá Amerika samozřejmě prožila jenom za cenu toho, že Hillary Clintonové, další kandidátce, jejíž vítězství by se bývalo zapsalo do dějin, zůstaly pouze oči pro pláč.

Ať byl ovšem souboj Obamy s Clintonovou jakkoliv dramatický a již dříve skončené republikánské primárky jakkoliv poklidné, až dosud jsme byli svědky „pouze“ soutěže podobně naladěných osobností, vlastně jakési obří Miss Sympatie. Do minulého týdne si Američané vybírali mezi životními příběhy a povahovými vlastnostmi kandidátů s prakticky stejným programem. Teprve teď se však mezi soupeři otevřela skutečná volební propast. Kontrast mezi budoucí Amerikou Baracka Obamy a Johna McCaina je tak velký, že pět měsíců přemýšlení, které…