Pokouším se zpomalit tu zkázu
Pokud Mnislav Zelený zrovna nepřednáší etnografii nebo archeologii, pobývá s největší pravděpodobností mezi venezuelskými indiány.
Pokud Mnislav Zelený zrovna nepřednáší etnografii nebo archeologii, pobývá s největší pravděpodobností mezi venezuelskými indiány. Tento bývalý přístavní dělník, číšník, válečný zpravodaj, diplomat a dobrodruh vykonal v uplynulých pětatřiceti letech bez podpory státu řadu badatelských cest do mnoha odlehlých míst Jižní Ameriky. Na výpravách strávil celkem 10 let. V devadesátých letech byl pět let velvyslancem v Kolumbii, dnes pracuje pro svou nadaci Velká Amazonie, která se zabývá studiem mizejícího deštného pralesa. V listopadu mu v Česku vyšla Malá encyklopedie šamanismu.
Vaši příznivci vždy zdůrazňují, že jste jediným Čechem, kterého adoptovali jihoameričtí indiáni. Co vás mezi ně přitáhlo?
V létě roku 1968 jsem se coby mladý student etnografie vydal na vandr. Jel jsem stopem do Rotterdamu. A když jsem byl ve světě, tak do Československa přijely tanky. V Rotterdamu jsem sice na čas zakotvil, ale toužil jsem dostat se do Ameriky. Chtěl jsem vidět sochu Svobody. S indiány to, pravda, nejdřív nemělo nic společného, ale tam někde se všechno začalo.
Nic víc za tím nebylo?
Tehdy ne. Já jsem opravdu toužil vidět tu sochu, to pro mne bylo velké znamení, ta ruka s pochodní, kterou viděly miliony přistěhovalců a která říká: Přijďte ke mně, vy zubožení a bezbranní. Dneska je asi snadné se tomu vysmát a my Češi to tak koneckonců…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
