Železniční záhady
Mohlo mi být takových pět, když mi to vrtalo hlavou. Jak je možné, že vlaky pražského metra jezdí v každém kolejišti jenom jedním směrem?
Mohlo mi být takových pět, když mi to vrtalo hlavou. Jak je možné, že vlaky pražského metra jezdí v každém kolejišti jenom jedním směrem? Představovala jsem si, jak se vagony metra na sebe v depu na obou protilehlých konečných mačkají, a šla na mě úzkost z toho, jak to dopadne, jestli to takhle půjde dál.
Pražské metro mi už moc tajemné nepřijde, ale vlaky mě pořád fascinují. Záhady podobného typu jako ta z pražského metra přitom pro mě existují dál. Ta následující je stará necelé tři týdny.
Do mongolského Čojbalsanu nevede z hlavního města železnice, ale odtud dále do Ruska už ano, říkají někteří Mongolové. Podle informací na hlavním ulánbátarském nádraží je železniční spojení z Čojbalsanu na ruskou hranici od dob perestrojky zrušeno, na hlavní poště se zase dozvíte, že směrem z Ruska vozí vlak do Čojbalsanu pasažéry, směrem do Ruska ale jen vagony s nákladem. Vlak je nákladní, ujišťuje mě paní v kase přímo v Čojbalsanu na nádraží, kde si kupuji lístek.
Na peronu se hodinu před odjezdem začínají scházet lidé s ranci, zboží z Číny jedou prodat do Ruska. Vlak přijíždí, je to dobytčák. Za těžkými posunovacími dveřmi jsou ubikace bez oken, ve vagonech se svítí žárovkami, které se houpou na drátech u stropu. Rance se odkládají na podélné police u stěn, lidé se usazují přímo na zem. Vagony jsou bez lavic, bez pořádného osvětlení, bez vody. Ve vagonu je přesto živo, vadí jen ten nedostatek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
