Bhútán cvičí demokracii

Přechod z absolutistické monarchie na konstituční. Dostaneme-li takovou otázku u maturity, musíme se zahloubat nad érou císaře Františka Josefa. Anebo se podívat do Bhútánu. Malé himálajské království se k tomuto kroku rozhodlo právě teď. A nejenom rozhodlo. Má-li premiéra demokratických voleb, chystaných na příští rok, dopadnout dobře, musí si to natrénovat. Proto tam proběhly „volby nanečisto“.

Bhútán je velmi svébytnou zemí, až dosud značně uzavřenou světu, kde letos v prosinci oslaví sté výročí dynastie Vangčuk. Už před rokem a půl oznámil král Džigme Singhje Vangčuk, že trůn předá svému synovi v roce 2008, kdy země přijme ústavu a ve volbách se rozloučí s absolutismem. Loni v prosinci ale svůj krok uspíšil a pravomoci předal rovnou.

Bhútánu tedy už vládne Džigme Khe-sar Vangčuk, ve svých 27 letech nejmladší monarcha planety, a musí své poddané připravit na to, že poprvé rozhodnou o veřejných věcech. Není to úplně snadný úkol.

Například televizi Bhútán zavedl až v roce 1999. O málo později následoval internet. Ale třeba ve sportu se Bhútán stále drží v izolaci – patří mezi pouhé čtyři státy, které neprojevily zájem o kvalifikaci na světový fotbalový šampionát v roce 2010. Výjimku představují tradiční lukostřelci, kteří už okusili olympijskou soutěž.

Jakým způsobem se v těchto podmínkách chystají volby? Organizovaně. Na 125 tisíc občanů z celkem 700 tisíc obyvatel Bhútánu prodělalo příslušný výcvik. Ve frontách spořádaně čekali před „volebními místnostmi“, aby odevzdali hlas pro jednu ze čtyř „dračích“ stran. Ty byly podle heraldického symbolu země nazvány Dračí modrá, Dračí zelená, Dračí červená a Dračí žlutá. Na to vše dohlíželi „volební pozorovatelé“ z Indie. To ještě není konec. „Volební vítězové“ si mají natrénovat i koaliční vyjednávání, aby pak tuto zkušenost za rok využili.

Ale pár háčků se stejně najde. Třeba už ten, že „volební kandidáty“ představovali studenti. Ti totiž ve skutečných volbách kandidovat nemohou, neboť k podmínkám patří vysokoškolský diplom. To může leckdo se zkušeností s postkomunistickými parlamenty považovat za plus. Ale další podmínka je překvapivější, zvláště u země, která uznává mnohoženství i mnohomužství: nesmí kandidovat nikdo, kdo by měl za manžela cizince.

A cíl skutečných voleb? „Posílit národní bezpečnost, národní suverenitu, blaho a prosperitu,“ říká premiér Khandu Vangčuk, „což posílí i hrubé národní štěstí.“ HNŠ je – vedle HDP – jedním z oficiálně měřených parametrů. Zahrnuje hodnoty jako slušnost, kvalitní vládu a harmonii s přírodou. Jak ale poznamenává New York Times, zřejmě nezahrnuje harmonii se 100 tisíci bhútánských Nepálců, hinduistů, kteří z buddhistického království uprchli v roce 1990, když se marně dovolávali svých práv.