Dickens 2.0

Když před pár lety letěla jako uznávaná autorka z knižního turné po Británii, znovu si četla příběh sirotka Davida Copperfielda. A opět ji upoutal spisovatelův hněv nad nespravedlností systému i soucit s těmi na úplném dně. O obé pak opřela svou rozsáhlou variaci na Dickensovu klasiku, za niž v roce 2023 získala Pulitzerovu cenu a kterou čtenáři NYT označili za jednu z nejlepších knih 21. století. 

Jak ukazuje už název románu, který právě vyšel česky, pohrává si tu s původními jmény, ale od úvodních scén je zřejmé, že opakuje i Dickensovy situační vzorce: oba protagonisté mají mladičkou matku, která zemře, a nevlastního otce-tyrana. Rusovlasý hrdina knihy Barbary Kingsolver (1955) ovšem nepochází z Anglie poloviny 19. století, nýbrž stejně jako autorka z amerického Jihu. Na rozdíl od privilegované dcery osvíceného lékaře se však narodí do zubožené komunity v době opiátové krize.

I osudy Demona Copperheada jsou plné překvapivých zvratů, které jsou ne vždy zcela v jeho rukou. První „farmakologický“ večírek zažije na pěstounově farmě, kde za nezájmu vyhořelých sociálních pracovnic představuje jediné vytržení z otrocké dřiny. Poté dostane šanci a na střední se stane sportovní hvězdou. Utrpí však zranění a zase se začne sjíždět, dokud neskončí na odvykačce. A nechopí se nápadu na grafický román, v němž hodlá ukázat venkovského burana, jakým je v očích druhých, jako komiksového superhrdinu.

Stejně jako Copperfield, i Copperhead vypráví svůj příběh vlastními slovy v první osobě: jeho hlas je podmanivý, současně plný černého humoru a nasál do sebe i další legendární hrdiny: upřímností a dialektem odkazuje na Dobrodružství Huckleberryho Finna, bystrostí a citlivostí na Kdo chytá v žitě. Zároveň zní jako teenager válcovaný popkulturou, třebaže s pochopením čte i hořce aktuálního Dickense: „Kristepane, jak on uměl vystihnout, co se tak děje s dětma a sirotkama, jak je hajzlové odrbávaj a všem je to u prdele.“