Úspěchem je pohyb

Německo si vychutnává primáty. Poprvé po čtyřiceti letech má velkou koalici. Poprvé v historii mu vládne žena – Angela Merkelová. Ta právě bilancuje prvních sto dnů v úřadě kancléřky. Je co slavit? Žádná revoluce se sice nekonala, ale oproti skeptickým očekáváním na podzim si vůbec nepočíná špatně.

S odvahou a lidskostí

Když byly v Německu loni vyhlášeny předčasné volby, šlo – zejména z českého hlediska – především o dvě věci. Nabere Německo kurz jasně mířící k vyřešení hospodářských problémů a přestane být ekonomickou brzdou Evropy? Přijde kancléř, který zahraniční politiku vrátí z velmocenských výšin zpět do středu Evropy? Samotné zářijové volby přinesly nečekanou sprchu, když favorizovaní konzervativci (CDU/CSU) jen těsně předběhli vládnoucí sociální demokraty (SPD) a většinu v Bundestagu obsadila levice. Když pak de facto remíza vyústila ve velkou koalici s Angelou Merkelovou (CDU) v čele, nikdo od nové vlády ambiciózní agendu nečekal. Málokdo si vůbec troufal vsadit na to, jak dlouho svazek dosud protichůdných sil vydrží.

Řadu svých klíčových cílů Merkelová odpískala ještě před uzavřením koaliční smlouvy – žádnou šanci na úspěch v tandemu se sociálními demokraty neměly plány na uvolnění pracovního trhu, zjednodušení systému daní či zásadní reforma zdravotního pojištění. Koaliční smlouva zabetonovala i dosavadní snahu Schröderovy vlády maximálně…