Kulturní tip
Člověk nemůže stihnout všechno, zvlášť v dnešním rychlém světě. Ale stojí za to občas se zastavit a reflektovat, co se děje kolem. Dobrou příležitost k tomu budeme mít po celý následující měsíc.

Člověk nemůže stihnout všechno, zvlášť v dnešním rychlém světě. Ale stojí za to občas se zastavit a reflektovat, co se děje kolem. Dobrou příležitost k tomu budeme mít po celý následující měsíc. Do našich měst ji přinese festival dokumentárních filmů Jeden svět. Začátkem března se představí v Praze a pak poputuje do dalších třinácti regionů.
O čem se chcete dozvědět víc, než vám umožňuje povrchní zpravodajství v médiích? O muslimech? Dobrá, vyberte si tedy festivalovou sekci Muslimové v Evropě: soužití kultur. Třeba snímek Vo co de?, který přináší průnik do komunity tureckých a albánských imigrantů v Německu. Nebo Ráj mě nemine o životě Holanďanek, které konvertovaly k islámu. Nebo trochu starší film s příznačným názvem Muslimové přicházejí, jenž mapuje tuto komunitu žijící v Čechách. Ale možná se chcete dozvědět víc o Iráku. Takové filmy sice nemají žádnou vlastní kategorii, ale v programu samozřejmě nechybí. Zajímavý bude americko-irácký snímek Krev mého bratra. Fotografa Raada dobrovolně hlídajícího po večerech místní mešitu zabijí nešťastnou náhodou američtí vojáci. Jeho bratr musí volit mezi pomstou a spořádaným životem živitele rodiny.
Kategorií, která tak trochu mizí z hledáčku médií, jsou Obrazy Afriky. Tento kontinent nám připomene například dokument Smyčka kolem krku. Víte, že za každý v minulosti vypůjčený dolar nám Afričané zaplatili už sedm a čtyři stále dluží? Téma naznačuje, že Jeden svět…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
V burce i do nemocnice
Tři zprávy ze světa patriarchátu
Každé varhany mají svou osobnost
Katedrála svatého Víta se po sto letech dočkala nového hudebního nástroje. Zdejší varhany v ničem nepřipomínají hudební nástroj, jaký najdeme na kůru typického českého kostela. Ten zpravidla tvoří několik dřevěných skříní umístěných vedle sebe, nástroj „levitující“ ve svatém Vítu má ale kovové píšťaly obnažené a spojené do jedné řady, jejíž konce jsou připevněné přímo ke stěnám chrámu. Čelo varhan, které návštěvník vidí odspoda, pak svým tvarem připomíná jakousi obří Panovu flétnu ve tvaru motýla. Nástroj je po mnoha odkladech konečně hotový a právě probíhá jeho ladění.


















