Byl noční můrou diktátorů
Sotva se najde novinový článek, o němž by někdo tvrdil, že změnil svět k lepšímu. O textu, který v roce 1961 napsal tehdy třiatřicetiletý londýnský právník Peter Benenson, to však platí do poslední tečky. Když jeho autor minulý týden ve svých třiaosmdesáti letech podlehl v oxfordské nemocnici Johna Radcliffa zápalu plic, mohlo jej hřát vědomí, že svou bezmála půlstoletí starou statí uvedl v život hnutí, jež zachránilo tisíce politických vězňů před žalářem, mučením a smrtí.
Sotva se najde novinový článek, o němž by někdo tvrdil, že změnil svět k lepšímu. O textu, který v roce 1961 napsal tehdy třiatřicetiletý londýnský právník Peter Benenson, to však platí do poslední tečky. Když jeho autor minulý týden ve svých třiaosmdesáti letech podlehl v oxfordské nemocnici Johna Radcliffa zápalu plic, mohlo jej hřát vědomí, že svou bezmála půlstoletí starou statí uvedl v život hnutí, jež zachránilo tisíce politických vězňů před žalářem, mučením a smrtí.
Bombardujte vlády
Bylo chladné listopadové ráno roku 1960, když se Peter Benenson v londýnském metru začetl do novin. Ta chvíle změnila jeho další život. Vášnivého bojovníka proti nespravedlnostem rozzuřil článek o dvou mladých Portugalcích, které diktátorský režim Antónia Salazara odsoudil k sedmi letům vězení. Provinění? V jednom z lisabonských barů si symbolicky připili na svobodu.
„Byl jsem tak vzteklý, že jsem vystoupil z podzemky, usedl do lavice v kostele svatého Martina a začal přemýšlet, co by se proti tomu dalo udělat,“ vzpomínal Benenson později. Po hodině horečnatého rozjímání v studených chrámových lavicích dospěl k názoru, že je třeba zmobilizovat každého, kdo chová úctu k lidským právům, a povzbudit ho k činu.
Jak by takový čin měl vypadat, popsal v článku, který pod titulkem „Zapomenutí vězni“ vyšel 28. května 1961 na titulní straně víkendové přílohy britského…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
