Josef Greš

Ničivé hurikány ve Spojených státech, katastrofální sucha a požáry na jihu starého kontinentu, v Asii i Austrálii, devastující povodně a vlny veder ve střední Evropě: píšeme další „obyčejný rok“ plný neobyčejných rekordů počasí. Co se to s pozemským klimatem děje? A jak můžeme jeho nebezpečným rozmarům čelit?

Viděli jsme je všichni na fotkách v novinách nebo v televizi. Takzvaní technaři z nedávno rozehnané párty u Tachova, anonymní tváře mladých lidí, kterým premiér spolu s ministrem vnitra vypálili na čelo cejch nebezpečných individuí toužících neomezeně porušovat zákon. Tak jednoduché to ale není.

Sotva na Zemi existuje banálnější tekutina. Přesto se kvůli ní na prahu nového tisíciletí vedou čím dál vášnivější spory. Řeč je o vodě. Přesněji řečeno o té její části, která se dá pít. Ta totiž představuje pouhé procento z celkového objemu. Právě na něm však záleží přežití každého člověka.

Svět se teď znovu intenzivně pře, jak se k lidskému klonování vlastně postavit. Jedna země po druhé vykazuje jeho reprodukční variantu za hranice zákona a všichni se dušují, že je třeba za každou cenu zabránit narození klonované bytosti. Nad pokusy, jež z naklonovaných lidských embryí získávají kmenové buňky, slibující naději na uzdravení těžce nemocným, ale shoda okamžitě mizí a začíná hořet čím dál vášnivější spor.
Spíš než náboženství či ideologie přitom jeho aktéry rozděluje životní zkušenost a to, zda v okruhu jejich blízkých je či není někdo, kdo trpí devastující chorobou, od níž by mu klonovací medicína mohla pomoci. Tak kupříkladu vdova po zesnulém Ronaldu Reaganovi v minulých dnech obcházela republikánské kongresmany a senátory a přesvědčovala je, aby klonování pro léčebné účely podpořili. Řadu z nich nakonec získala na svou stranu a nechyběli mezi nimi ani vyhlášení představitelé americké náboženské pravice. Podobný úspěch ale slavili i rodiče, jejichž děti se narodily z uměle oplodněných embryí, která dnes bývají využívána k pokusům a po „vytěžení“ odhazována do koše.