Mimochodem
Sváteční dny svádějí k rekapitulacím. V paměti se vrací dávno uplynulý čas, jako by se zpětně ucházel o naši přízeň. Ve skutečnosti byl každý rok dost příšerný, stres se střídal s frustrací, někdy nás drtila únava, jindy pocit marnosti, občas bolela hlava, občas zuby, do kapsy měl člověk zpravidla hluboko a krásným slečnám byl spíš pro smích. A dneska je člověk ochoten pokládat některé z nich za nejlepší dobu svého života.
Jistá vodítka nabízí televize, jež o svátcích zařazuje víc než kdy jindy filmy pro pamětníky. Jejich sledování však vyžaduje obezřetnost, neboť filmové idylično vzrůstá přímo zákonitě s mírou společenské nesvobody. Obrazovka se nás pomocí kamery, hudby i hereckých výkonů snaží přesvědčit, že si jadrný český lid na líbezném venkově nejradostněji užíval za protektorátu, dobro nad zlem nejjímavěji vítězilo v pohádkách z počátku padesátých let a hřejivě lidskému humoru se obzvlášť dařilo za Husáka.
Sám jsem krásné časy dlouho nalézal v druhé polovině šedesátých let. Tehdejší filmy a písničky sice moc idylicky nevyznívají, zato však dodnes svědčí o živé atmosféře. Jenže každá idealizace bývá klamná. Z hlediska dějin se národu za oněch časů asi vskutku dostalo nečekaného přídělu svobody, z hlediska adolescentů, k nimž jsem náležel, tomu však bylo podstatně jinak. Patriarchální svět dospělých dosud disponoval dostatečnou energií, aby do detailu prosazoval své představy o pořádku. Zatímco režim dozrával k liberalizaci, pronásledoval kdejaký důchodce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Demonstrace Stojíme za kulturou
Stovky studentů uměleckých oborů a zástupců kultury ve středu na pražském Malostranském náměstí protestovaly proti plánovaným škrtům v rozpočtu ministerstva kultury. Akci Stojíme za kulturou! před jednáním poslanců o závěrečném, třetím čtení návrhu státní rozpočtu pro letošní rok svolali studenti uměleckých vysokých škol, kteří tu také vystoupili se svými projevy.
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.
