Neděle 6. července mohla být přelomovým datem v historii Korsiky: necelých dvě stě tisíc tamních voličů v referendu rozhodovalo – hlasem nikoli určujícím, ale poradním – o osudu reformy správního uspořádání ostrova a jeho věcí veřejných. Jinými slovy: měli říct ano či ne posílení samostatného rozhodování na Korsice. Výsledek plebiscitu kontinentální Francii zaskočil. Namísto předvídaných 52 až 60 % pro reformu totiž těsná většina 50,98 % hlasujících Korsičanů zvolila zachování statu quo.
Sarkozy pro sebe
Už po desetiletí je otázka míry autonomie středomořského ostrova jedním z klíčových témat francouzské domácí politiky a společnosti. Tu už pěknou řádku let děsí méně či více intenzivní útoky korsických bojovníků za nezávislost proti tamním úřadům francouzské státní správy a jejím představitelům. Problém hornatého ostrova, mimochodem rodiště Napoleona Bonaparteho, představuje výzvu, neboť ten, kdo nabídne jeho urovnání, si zajistí politickou nesmrtelnost. Právě takovými myšlenkami se rozhodl po dobu svého mandátu zaobírat francouzský ministr vnitra Nicolas Sarkozy, a tak oprášil čtyři roky starou reformu Korsiky, pocházející ještě z dílny socialistů Lionela Jospina.
Mottem ministrova počinu bylo zajistit budoucí prosperitu a ekonomický rozvoj zaostávajícímu ostrovu tím, že se zefektivní místní správa. Jak? Centralizací moci na Korsice a s ní spojeným navýšením pravomocí ostrovních úřadů v místních záležitostech. Byla navržena…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 38 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
