2003/23

Píše se rok 2050. Číňané spolu s Američany obsazují Blízký východ, aby si zajistili přístup k zásobám ropy. Peking také z velké části financuje boj proti AIDS v Africe, základy čínštiny patří hned po angličtině k běžné výbavě každého evropského ekonoma. To není vtip. Má-li někdo v budoucnu šanci ohrozit Spojené státy v postavení jediné světové supervelmoci, je to podle odborných prognóz právě Říše středu. Čína ostatně k těmto výhledům už mohutně nakročila a na dění ve světě je to znát.

Hospodští dostali minulý týden jasnou zprávu. Když neobslouží ve svém podniku Romy, může je to přijít draho. Poslali jim ji hned dva soudy najednou. Jak pražský Vrchní soud, tak Krajský soud v Hradci Králové přiznaly diskriminovaným hostům odškodné v řádu desítek tisíc korun. V historii české justice je to naprostá novinka. Oba případy mají společné ještě jedno – byla to past. Do vytipovaných podniků se, inspirováni americkou praxí, spolu s Romy vypravili i lidé z Poradny pro občanství, občanská a lidská práva. Soudy měly díky tomu na stole důkazy, které by náhodný host dal jen stěží dohromady. Několik dalších případů na verdikt ještě čeká. „Věříme, že budou mít odstrašující efekt,“ říká členka poradny Barbora Bukovská.

Před nadcházejícím víkendovým referendem se na veřejnost obrátili generál Jaruzelski a Lech Walesa. Bývalý diktátor i muž, který ho svrhl, nezávisle na sobě v deníku Gazeta Wyborcza vzkázali svým příznivcům stejnou zprávu: v zájmu celé země hlasujte ANO. V pátek přiletěli Poláky povzbudit i Tony Blair a George Bush. I kdyby ale k urnám nepřišlo předepsaných
50 % voličů a referendum nebylo platné, rozhodne parlament. Do Evropské unie nezadržitelně vstupuje nový silný hráč.
Nemá smysl dál opakovat frázi, že se Polsko „uchází o roli regionální mocnosti“. Polsko už touto mocností je. Mnozí Češi se tomu ještě zdráhají uvěřit – asi jako když se vyšvihne někdejší spolužák ze třídy, kterého si přece dobře pamatujeme se všemi jeho slabostmi. Ale je to tak: Polsko, jedna ze šesti největších zemí budoucí EU, má svou okupační zónu v Iráku, svou „východní politiku“ na Ukrajině a v Bělorusku a své plány má i se střední Evropou. Není třeba se tohoto nového Polska děsit. Může z něj být hlavní český spojenec ve sjednocené Evropě.