Tím hlavním na výstavách obvykle bývají pozoruhodné exponáty, někdy však tkví smysl expozic spíš v nápadu a koncepci. K takovým patří výstava Kafkovy továrny v Památníku národního písemnictví v Praze na Strahově, kam byla přenesena z Schillerova muzea v německém Marbachu. Vystavené předměty a dokumenty nepostrádají atraktivitu, v prvé řadě však ilustrují záměr německých pořadatelů upozornit na dosud nepříliš prozkoumaný zdroj spisovatelovy imaginace i literárního stylu, jímž byla jeho celoživotní občanská profese právníka v oblasti dělnického úrazového pojištění. Spojitost Kafkových vizí s konkrétní průmyslovou realitou se stává dalším klíčem k poodhalení tajemství jeho mnohoznačných děl.
Poznatky z praxe
Pořadatelé výstavy zpracovali zvolené téma jako esej sestávající z jednatřiceti podkapitol v podobě samostatných vitrín. První stručně připomínají Kafkův rodinný původ, prostředí, v němž vyrůstal, a školy, které navštěvoval. Další naznačují iniciační vliv jeho strýců, venkovského lékaře Siegfrieda, trochu podivínského věrozvěsta tělesné kultury, zdravé výživy a motorismu, a zcestovalého Alfréda, který pobýval v Číně i Americe a nakonec to v Madridu dotáhl na ředitele železnic. Ustálenou představu Kafkovy fatální spjatosti s Prahou poopravují doklady jeho záliby v cestování a naznačen je i spisovatelův zájem o techniku. Ve středu expozice je například umístěn motocykl Laurin a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
