Akademici, třeste se

Mladí Češi, kterým trvalý nedostatek míst na zdejších vysokých školách už léta brání studovat, dostanou šanci. V nejbližší době totiž skončí dosavadní vzdělávací monopol českých kamenných univerzit. Začne jim dýchat na paty doposavad bezzubý konkurent – vyšší odborné školy. Na rozdíl od dosavadní praxe bude totiž jejich absolutorium zakončeno bakalářským titulem. To je v Česku bez nadsázky převrat. Sedmnáct ze zhruba 170 vyšších škol už předložilo odborným komisím žádosti o akreditaci k výuce regulérních neuniverzitních oborů. Pokud všechno půjde hladce, ještě letos v září by mohly otevřít své brány.

Elitní čekatelé

V polích na předměstí Českých Budějovic stojí šedivý čtyřpatrový panelák a dva nízké montované baráky. Chmurnost obrázku prosvětluje rozkvetlá alej kolem příjezdové cesty. Všude je čisto, mezi mladými břízami jsou rozestavěny lavičky. Na trávě pod stromem se povaluje hlouček mladých lidí. Jsou čtyři po obědě a většina studentů Vyšší odborné školy stavební v Českých Budějovicích už má volno. Za dveřmi prosluněných tříd v barácích vedle hřiště zůstali jen vášniví milovníci internetu, kteří využívají volné počítače k brouzdání po síti.

Českobudějovická škola představuje v branži naprostou elitu. Průzkum kvality, kterému se vystavila společně se sedmnácti dalšími ústavy žádajícími o akreditaci, jí přisoudil neoficiální první místo. „Skoro bych řekl, že je to perfektní škola,“ hodnotí ji předseda Sdružení škol vyššího studia Michal Karpíšek. „Kromě vysoké odborné úrovně jsou v Budějovicích především schopni pojmenovat a odstranit svoje chyby. Neustále sledují, co dělají špatně, starají se o to, jak jsou jejich absolventi úspěšní na trhu práce. Zjišťují, kteří pedagogové zaostávají za svými kolegy, a v případě zásadních potíží se s nimi klidně rozloučí. Do budoucna je tento přístup velmi podstatný.“ Vysoké hodnocení je v tomto případě možné brát vážně: v komisi vedle sebe sedí univerzitní pedagogové, praktici ze stavebních firem, kolegové z vyšších škol i státní úředníci.

Nikoho jiného nechceme

„Středoškolská platforma nám už nestačila. Chtěli jsme se naučit víc a potom to nabídnout svým studentům,“ popisuje zástupce ředitele Milan Vacka pět let starý nápad založit ve městě vyšší školu sloučením stavební průmyslovky a obchodní akademie. „Chceme, aby naši absolventi měli všeobecně uznávanou bakalářskou zkoušku, nalezli uplatnění a dostali za své schopnosti zaplaceno,“ shrnuje pak cíle svého ústavu. Kromě odborných předmětů klade škola velký důraz na jazyky a počítače, každý student má možnost pracovat s internetem. Dvakrát během studia se studenti ocitnou v realitě u některé ze stavebních firem v okolí a zatím tam sklízejí úspěch. „Vlastně už ani nikoho jiného nechceme,“ říká personální ředitel významné jihočeské akciovky Strabag Milan Štěpánek. „Umějí spoustu věcí. Vědí, co chtějí dělat: pokud se snaží, mohou se u nás rychle dostat třeba až na post, ze kterého řídí sami celou zakázku.“ Budějovická vyšší odborná pohodlně vyvrací námitky zdejších akademiků, kteří tomuto typu škol vyčítají středoškolské manýry a neschopnost své klienty něco naučit. Naopak zvyky českobudějovického ústavu, který ve snaze uspět nabízí veřejnosti veškeré informace, přiznává své chyby a pokouší se dokazovat své úspěchy, jsou dnes na akademické půdě nepředstavitelné.

Dva kilometry od školy sídlí Jihočeská univerzita. Nutno připomenout, že když ji její představitelé před devíti lety zakládali, nemuseli stejně jako jejich ostatní kolegové v branži dokazovat vůbec nic. Dnes jsou akademici v ideální situaci: monopol na pomaturitní studium jim zajišťuje pohodlný přetlak zájmu a o kontrole jejich kvality nemůže být ani řeči. „O uplatnění našich studentů toho moc nevíme. Nepochybuji ale, že jsou na tom výborně,“ prohlašuje rektor František Střeleček. A jak je to s kvalitou školy? „Máme výborný výzkum. V objemu získaných grantů jsme mezi univerzitami v první polovině,“ říká opatrně rektor. „O naší kvalitě svědčí i desetinásobný zájem studentů o některé obory,“ přidává vzápětí osvědčenou lež českých akademiků. A jak se dívá na neuniverzitní školy? „U nás to nemá tradici. Uvidíme. Nás se to ale v žádném případě nijak netýká.“

„Myslím, že v horizontu jednoho roku u nás získá akreditaci maximálně pět škol. Větší počet by mohl snížit kvalitu, a to by celý sektor devalvovalo,“ předpovídá vývoj náměstek ministra školství Petr Roupec. Pokud má pravdu, otevře se šance na vzdělání zhruba pro dva tisíce studentů. Vzhledem k tomu, že vysoké školy dnes každoročně odmítají zájemce po desítkách tisíc, je to hrozně málo. Nicméně v českých poměrech představuje i tato kapka skutečně revoluční průlom.