Záchrana života pro mě není krádež, zvířata nejsou majetek
S ochráncem zvířat Lukášem Krásou o velkochovech, psychické ceně za aktivismus a o tom, proč „šťastné zvíře“ neexistuje
Věnujete se takzvaně otevřeným záchranám zvířat. Co si pod nimi můžeme představit?
Otevřená záchrana znamená, že vnikám do míst, kde jsou zvířata držena v nevhodných podmínkách – většinou do velkochovů –, odnáším je pryč a neskrývám u toho svou identitu. Zprávy z akcí pak zveřejňuji na webu a sociálních sítích. To vše pod vlastním jménem. Zachráněná zvířata putují do bezpečných domovů, které jim spolu s řadou spolupracovníků zajišťujeme. Ideální počet na akci je čtyři až pět lidí, záleží také na tom, kolik zvířat bereme a jak jsou velká.
Co vás k tomuto kroku přivedlo?


Když jsem v roce 2010 poprvé viděl pořízené obrázky z velkochovů a jatek, rozhodl jsem se okamžitě k veganství. Začal jsem se zajímat o to, kde zvířata žijí a jak se k nim lidé chovají. Chtěl jsem jim pomoct. Po nějaké době mi došlo, že samotné veganství mi nestačí k tomu, abych si mohl říct, že zvířata skutečně zachraňuji, a při vědomí toho, v jakých podmínkách zvířata z velkochovů žijí, bylo dalším logickým krokem rozhodnutí začít je odtamtud brát. Záchranám jako takovým se věnuji od roku 2012, kdy jsem byl v prvním velkochovu zachránit slepičky. K otevřeným záchranám se zveřejněnou identitou jsem přešel o čtyři roky později.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu








