Záchrana života pro mě není krádež, zvířata nejsou majetek

Věnujete se takzvaně otevřeným záchranám zvířat. Co si pod nimi můžeme představit?

Otevřená záchrana znamená, že vnikám do míst, kde jsou zvířata držena v nevhodných podmínkách – většinou do velkochovů –, odnáším je pryč a neskrývám u toho svou identitu. Zprávy z akcí pak zveřejňuji na webu a sociálních sítích. To vše pod vlastním jménem. Zachráněná zvířata putují do bezpečných domovů, které jim spolu s řadou spolupracovníků zajišťujeme. Ideální počet na akci je čtyři až pět lidí, záleží také na tom, kolik zvířat bereme a jak jsou velká. 

Co vás k tomuto kroku přivedlo?

Když jsem v roce 2010 poprvé viděl pořízené obrázky z velkochovů a jatek, rozhodl jsem se okamžitě k veganství. Začal jsem se zajímat o to, kde zvířata žijí a jak se k nim lidé chovají. Chtěl jsem jim pomoct. Po nějaké době mi došlo, že samotné veganství mi nestačí k tomu, abych si mohl říct, že zvířata skutečně zachraňuji, a při vědomí toho, v jakých podmínkách zvířata z velkochovů žijí, bylo dalším logickým krokem rozhodnutí začít je odtamtud brát. Záchranám jako takovým se věnuji od roku 2012, kdy jsem byl v prvním velkochovu zachránit slepičky. K otevřeným záchranám se zveřejněnou identitou jsem přešel o čtyři roky později.