Po pádu vnitřních hranic Evropské unie mají mnozí Češi pocit, že se proti nim evropští byrokraté spikli. Hrůza z přílivu uprchlíků mění strážce bran do západního světa v upjaté a přísné nepřátele. Stačí neopatrně pohozené montérky v kufru auta, špatná nálada celníka nebo zcela banální překlep v pase a s cestou na Západ je amen. „Prostě nás tam nechtějí. A hledají jakékoli maličkosti, abychom k nim nemohli,“ glosuje situaci divadelní manažer Petr Bergmann (30) z Prahy, který byl nedávno kvůli nenápadnému úřednímu pochybení vykázán z Portugalska. Stejně jako řada dalších našinců i on po osmi letech „návratu do Evropy“ objevil, že zbavit se cejchu příživníka z Východu není zase tak snadné.
Petr Bergmann se vloni na podzim vypravil z Prahy k jihu. Na kole dojel do Benátek a dál jel vlakem. Kousek před Veronou ho v kupé kontrolovala železniční policie. Bergmann ukázal pas, načež jej hlídka beze slova vysvětlení vysadila z vlaku a odvezla do města na policejní stanici. Tam výletníkovi vzali otisky prstů a vyfotili si ho pro policejní kartotéku. „Anglicky nikdo z nich neuměl, tak jsem se pokoušel ptát italsky, co se děje. A oni mě pořád odbývali dopo, dopo - potom, potom,“ vzpomíná Bergmann. „Nesměl jsem si ani zatelefonovat.“
Po pěti hodinách, stále bez slůvka vysvětlení, strčili muži v uniformách Bergmannovi pod nos papíry s jakýmsi italským textem a vybídli ho, ať podepíše. "Bál jsem se, jestli to třeba není fingované přiznání, že jsem něco ukradl. Pak mi ale…
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 22 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
