Slepé střevo Dalmácie

Slepé střevo Dalmácie

Zachráněný Dubrovník a mrtvá riviéra

Dubrovník žije po několikaměsíčním obléhání srbskými oddíly na první pohled skoro normálním životem. Na rozdíl od většiny stejně postižených měst v bývalé Jugoslávii se mu podařilo téměř nemožné - ubránit se vstupu okupačních vojsk a vyhnout se tak genocidě. Dnes je opět svobodný, bez nepřátelského obklíčení, bez nedostatku vody, elektrické energie a potravin. Obchody, kina a knihovny, pokud nepadly za oběť ostřelování z děl a minometů, opět fungují jako předtím. Nemají sice dříve obvyklou širokou nabídku, důležité však je, že vůbec fungují. Většina vesnic a městeček po celé dubrovnické riviéře takové štěstí nemá. Zde musejí lidé začínat znovu, od úplného počátku.

Nepřítel nad městem

Začátkem listopadu 1991, po těžkém několikadenním ostřelování děly, vstoupily jednotky Jugoslávské lidové armády do Mokošice - předposledního neokupovaného města na jadranském pobřeží mezi Neumem a Grudou. Začaly masakry civilního chorvatského obyvatelstva a zároveň přípravy armády na rozhodující útok na Dubrovník. Na město dopadaly neustále desítky granátů a min, ostřelovači rozmístění po okolních kopcích se činili. V Dubrovníku nebyl chráněn nikdo. Srbští a černohorští snipeři zasahovali speciálně vybrané cíle - věže kostelů, hotely přeplněné uprchlíky z okolí města, školy, cimbuří městských hradeb. Na Stradunu, dubrovnické pěší zóně, si nebyl nikdo nikdy jist, zda se právě on neocitl na mušce…