Slepé střevo Dalmácie
Slepé střevo Dalmácie
Zachráněný Dubrovník a mrtvá riviéra
Dubrovník žije po několikaměsíčním obléhání srbskými oddíly na první pohled skoro normálním životem. Na rozdíl od většiny stejně postižených měst v bývalé Jugoslávii se mu podařilo téměř nemožné - ubránit se vstupu okupačních vojsk a vyhnout se tak genocidě. Dnes je opět svobodný, bez nepřátelského obklíčení, bez nedostatku vody, elektrické energie a potravin. Obchody, kina a knihovny, pokud nepadly za oběť ostřelování z děl a minometů, opět fungují jako předtím. Nemají sice dříve obvyklou širokou nabídku, důležité však je, že vůbec fungují. Většina vesnic a městeček po celé dubrovnické riviéře takové štěstí nemá. Zde musejí lidé začínat znovu, od úplného počátku.
Nepřítel nad městem
Začátkem listopadu 1991, po těžkém několikadenním ostřelování děly, vstoupily jednotky Jugoslávské lidové armády do Mokošice - předposledního neokupovaného města na jadranském pobřeží mezi Neumem a Grudou. Začaly masakry civilního chorvatského obyvatelstva a zároveň přípravy armády na rozhodující útok na Dubrovník. Na město dopadaly neustále desítky granátů a min, ostřelovači rozmístění po okolních kopcích se činili. V Dubrovníku nebyl chráněn nikdo. Srbští a černohorští snipeři zasahovali speciálně vybrané cíle - věže kostelů, hotely přeplněné uprchlíky z okolí města, školy, cimbuří městských hradeb. Na Stradunu, dubrovnické pěší zóně, si nebyl nikdo nikdy jist, zda se právě on neocitl na mušce…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
