Máme společné, ale řešitelné problémy
Někteří českoslovenští politici zastávají názor, že pro nás by byla lepší individuální cesta než spolupráce visegrádských států. Jak se na tento problém dívá maďarská diplomacie?

Někteří českoslovenští politici zastávají názor, že pro nás by byla lepší individuální cesta než spolupráce visegrádských států. Jak se na tento problém dívá maďarská diplomacie?
Někdy můžeme jít spolu, ale některé případy samozřejmě nevyžadují společné úsilí. Důležité je, aby tyto tři státy shromáždily a využily všechny zkušenosti, které individuálně získaly v průběhu společné cesty. Jako příklad mohu uvést země Beneluxu. Tato spolupráce fungovala tak dobře, že vytvořila základy pro západoevropskou integraci. Máme příležitost se učit. Ale nejenom my: shrnutí zkušeností těchto zemí je důležité i pro pobaltské republiky, které mají společné zájmy, ale jejich vzájemná spolupráce je mnohem horší než mezi státy visegrádské trojky.
Význam naší spolupráce dokládá i skutečnost, že na jednání ve Washingtonu, která se týkala organizování pomoci zemím bývalého Sovětského svazu, bylo společné vystoupení Československa, Polska a Maďarska - zvlášť ze strany USA - mimořádně vřele vítané. Taková koordinace pomůže uskutečnit trojúhelníkový obchod: Západ vyveze do SNS naše zboží. Bohužel, nejsme v takové situaci, abychom mohli na delší dobu úvěrovat bývalé svazové republiky. Navíc tyto země dluží jenom Maďarsku na dvě miliardy dolarů.


Jsou ovšem oblasti, kde vzájemná spolupráce spočívá nanejvýš v sympatiích, s nimiž se díváme na úsilí jednotlivých států. Je jasné, že Maďarsko nemůže mluvit do toho, jak má Československo vyřešit své problémy, mám na mysli potíže…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studně
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















