Vyberte si model
Představte si, že by vám váš partner v manželství řekl: "Miláčku, za 9 let se rozvedu." Byl by to asi docela účinný způsob, jak toho druhého dohnat k rychlému rozvodu.

Představte si, že by vám váš partner v manželství řekl: „Miláčku, za 9 let se rozvedu.“ Byl by to asi docela účinný způsob, jak toho druhého dohnat k rychlému rozvodu. Jedinou silnou stránkou tohoto modelu česko-slovenských vztahů je, že v Češích prohlubuje pocit uraženosti. Nabízí dvě řešení: buď manželství, nebo rozvod. Ján Čarnogurský v rozhovoru pro francouzský deník Libération z 22.července řekl, že nezávislost Slovenska vidí „v roce 2000, ve chvíli, kdy se bude projednávat otázka integrace Evropského společenství“. K referendu poznamenal, že „je to dobrý postup k separaci, demokratický a ústavní. To by byl první krok.“
Stoupenci modelu manželství mají tedy dobrý důvod k rozvodu. Než však do toho bouchneme, zkusme ještě jiné modely. Mnohem méně vášní vyvolává v Češích model rodiny s dospívajícím. Když by vám jako rodičům vaše dítě řeklo, že se za nějakých devět let chystá postavit na vlastní nohy, urazilo by vás to jedině v případě, že jste ješitnými diktátory. Jako milující a tedy i tolerantní rodiče byste spíše uvažovali, zda můžete nabídnout nějakou pomoc na cestu ke svobodě, kterou jste přece také před pár lety absolvovali. Obtíž tohoto modelu je, že sice uklidňuje Čechy, ale pobuřuje Slováky. Necítí se být našimi dětmi a na shovívavé omlouvání mládí jsou právem alergičtí.
Třetí model není z psychologické rodiny, ale z učebnice strategie francouzského generála Beaufra. Takzvaná salámová taktika je manévr, který "tkví v postupné realizaci dílčích a…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















