Feminismus - proč?
Co všechno dobrého nám odepřeli, čemu jsme se vyhnuli sami - za posledních čtyřicet let i dříve. Pamětníci, kritičtí duchové i exulanti, pomozte nám identifikovat bílá místa naší kultury i civilizace.

Co všechno dobrého nám odepřeli, čemu jsme se vyhnuli sami - za posledních čtyřicet let i dříve. Pamětníci, kritičtí duchové i exulanti, pomozte nám identifikovat bílá místa naší kultury i civilizace.
Rychlost a houževnatost, s jakou se k nám navzdory železné oponě prodíraly novinky z nejrůznějších sfér lidského konání i třeštění, byla podivuhodná. Tak třeba nejnovější světové počítačové programy se u nás kopírovaly se zpožděním pouhých týdnů. Tak exkluzívní bestsellery, jako byly příběhy indiánského šamana Dona Juana nebo metamatematické eseje Gödel, Escher, Bach se nejprve vybubnovaly na domácích seminářích a zanedlouhou je překládal a rozepisoval samizdat.
Bylo a je však jedno téma, kterým knihkupectví v Rakousku, Německu nebo Francii již po několik let přímo přetékají, u nás však zůstává takřka nepovšimnuto: feminismus.
Tento nezájem provází pocit, že my vlastně něco takového nepotřebujeme, protože u nás je přece všechno v pořádku. A to je to nejhorší, co nás mohlo potkat. Je pravda, že u nás žena nechodí dva metry za manželem ani s ním není spalována po jeho úmrtí na hranici. Ale pornokuchařka na našich stáncích, ve které mají roznašečky laskomin pro povzbuzení apetitu svých mužů na holém těle jen kratičkou zástěrku, vyvolává v západních návštěvnicích naší země pocit, že islám se chová k ženám mnohem elegantněji než Češi.
Pokrytectví socialistické politiky nebo socialistického školství jsme nahlédli ještě za doby, kdy tento řád byl prý již…


Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.



















