Oblomov by neměl rád marketing
Úloha reklamy za tzv. socialismu stojí za zamyšlení. Vlastně se tím předstíralo, že stále ještě patříme do civilizace založené na obchodu. Přítel architekt před několika lety navrhl nábytek, který roste s dítětem.
Úloha reklamy za tzv. socialismu stojí za zamyšlení. Vlastně se tím předstíralo, že stále ještě patříme do civilizace založené na obchodu. Přítel architekt před několika lety navrhl nábytek, který roste s dítětem. Vystavil ho na veletrhu pod firemním štítem jednoho příbramského družstva, které mělo problémy s odbytem svého převážně nezajímavého zboží. Každý vystavující se navíc písemně zavazoval vystavené prototypy do určité doby dostat do výroby. Nábytek byl na veletrhu odměněn a dodnes se nevyrábí. Účast na veletrhu je poměrně nákladnou formou reklamy.
Propagovalo se zboží, které firma sice vyráběla, nikoli však v potřebném množství. Desetileté čekací lhůty na vtělení ošklivosti jménem trabant jsou toho dokladem.
Pro centrální řízení byla reklama rušivým elementem. Když knižní antikvariát na podzim rozprodal své zásoby, do vánoc už zastavil nákup, protože za vyšší tržbu by prodavači neměli vyšší platy, jen vyšší plán na další rok. V takovém systému bylo opravdu moudřejší se reklamě vyhnout. Na poli výroby a obchodu čtyřicet let po válce boj neskončil, neboť zde nadále vládla tzv. válečná ekonomika, založená na direktivním řízení a periodickém nedostatku čehokoli (jenom se předem nedalo odhadnout, čeho zrovna).
Když se na naší rádobytržní scéně objevilo strašidlo 22% daně pro periodický tisk, socialistický duch se rozpomněl na své legendární mládí a vyburcoval se k takřka stávkové pohotovosti. Jiní zase místo sevřených pěstí předváděli lámání rukama:…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
