Lidská dimenze energetiky
V hospodářství založeném na myšlence, že zdrojem hodnoty je lidská práce, se cena výrobku kalkuluje ne podle poptávky, ani podle konkurence, ale podle toho, kolik se do něj vložilo námahy.
V hospodářství založeném na myšlence, že zdrojem hodnoty je lidská práce, se cena výrobku kalkuluje ne podle poptávky, ani podle konkurence, ale podle toho, kolik se do něj vložilo námahy. A to i tehdy, kdy méně náročný postup prostě výrobce neuměl nebo nechtěl umět. Tak se stalo, že naše výrobky byly ve světovém srovnání rekordně náročné na spotřebovaný materiál a energii. Méně už na vloženého ducha.
Spotřeba energie na hlavu byla hrdě přijímána jako ukazatel stupně průmyslového rozvoje, aniž se veřejně kladla otázka, s jakou účinností je tato energie vynakládána. Energie navíc se nám pak sypala na hlavu v podobě popílku. Když jsme museli uhlířskou lopatou nabírat ze stále hloubějších slojí (takže podíl energie spotřebovaný na její dobývání strmě vzrůstal), začalo se shora tlačit na úspory energie. Protože se ale socialistická posedlost růstem veřejně neodvolala, výsledkem bylo pokrytecké, vnějškové vykazování úspor, které lidé nevzali za své a jež ve svých důsledcích vedlo mnohdy právě k ještě vyšší spotřebě. Kampaně se zaměřovaly na šikanování drobných spotřebitelů. Přitom se nadále stavěly velezářiče odpadního tepla v podobě panelových sídlišť a dále se zvětšovala výměra JZD a státních statků, a tím i jejich spotřeba energie za dopravu lidí a materiálů. Šoféři však museli rok co rok vykazovat stále vyšší úspory pohonných hmot…
Blouznění popularizátorů Vědy o energii zadarmo, založené na vodíkovém hospodářství nebo supravodivosti, zatemňovalo mysl…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
