Truchlivé osudy jednoho jazyka
Ruština, donedávna chléb vezdejší našich školáků. Její místo zaujaly doposud zapuzované popelky angličtina, němčina a francouzština. Jakou jsme vlastně učinili s tímto jazykem zkušenost za ty milióny vyučovacích hodin?
Ruština, donedávna chléb vezdejší našich školáků. Její místo zaujaly doposud zapuzované popelky angličtina, němčina a francouzština. Jakou jsme vlastně učinili s tímto jazykem zkušenost za ty milióny vyučovacích hodin?
Lidové noviny bojují za lidská práva menšin. Ukřivděných ruštinářek se například nedávno zastala značka -kš-: „Myslím, že naše rozhodnutí vymýtit ze škol ruštinu bylo poněkud ukvapené. Náš východní soused bude v politickém světě vždy hrát významnou roli. Ať už jako Sovětský svaz, nebo jako Rusko. Proč se nestat prostředníkem mezi ním a západními státy, ležíme-li v srdci Evropy? Pokud se však chceme v budoucnu v SSSR domlouvat anglicky, obejdou se západní země bez nás.“ Nejedna učitelka ruštiny v té chvíli začala dýchat rychleji a připadala si jako dítě vylité s vaničkou.
V citovaném odstavečku se dokonale odráží nemalá část polopravd a lží, které byly s osudy ruštiny u nás spjaty. Jejich rozbor nás tak ideálně uvede do problému.
Vymýtit ze škol ruštinu. Byla to ale opravdu ruština? Byl to živý jazyk, do něhož je vepsána duchovní zkušenost mnoha století? Ruština, která se na nás snášela jako kyselý déšť ze stupínků a kateder, to byl obludný kleštěnec. Jazyk úvodníků a sebraných spisů právě vládnoucího cara byl domácími pedagogy ještě více zredukován a rozmělněn do otázek, které se na nic neptaly, a odpovědí, jež na nic neodpovídaly. Učili nás slavnostně lhát. Pěli jsme chvály na šestinu světa, pracující na zkáze vlastní i…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Tajemství jeskyně Svážná studna
Ležím na břiše v úzké chodbičce, kde není možné se pohybovat jinak než plazením. Dno, strop i stěny stísněného prostoru jsou pokryté mazlavou hlínou, která při pomalém pohybu vpřed ulpívá na rukou i na oblečení. Nevím, jak daleko chodba pokračuje ani kam přesně vede, a ve světle čelovky před sebou vidím jen nohy kolegy plazícího se přede mnou. Z představy, že se nemůžu posadit ani otočit, se mi zrychluje tep a cítím lehkou paniku. Snažím se nemyslet na to, že se nacházíme desítky metrů pod zemí obklopeni ze všech stran hmotou. Jsme v srdci Moravského krasu v jeskyni jménem Svážná studna, která se před několika týdny stala dějištěm mediálního spektáklu: při průzkumu se tu zranil speleolog a jeho komplikované, zhruba dvacetihodinové vyprošťování pak v přímém přenosu sledovalo celé Česko.
