Bezpečnost státu

Během čtyř měsíců, které uplynuly od sedmnáctého listopadu, jsme se snažili informovat veřejnost o dění v ozbrojených složkách. Bariéru mlčení a vyhýbavých odpovědí, jimiž se obklopili jejich odpovědní pracovníci, se nám podařilo prolomit však jen částečně. Veřejnost stále dostává velmi sporadické zprávy a většinou tápe v temnotách. V následujících řádcích se pokusíme shrnout, co víme a co ne.

Nejvíce zahalena tajemstvím je formálně rozpuštěná Státní bezpečnost. Málokdo tuší, jak dnes pracují či nepracují její bývalé správy. Je pochopitelné, že jisté operace v rámci zajištění bezpečnosti státu musí zůstat utajeny, ovšem úroveň informovanosti u nás ostře kontrastuje např. s tím, co se o tajné policii ví v sousední NDR. Dosud nám nikdo neřekl, jaké zbraně a jakou techniku StB používala, kolik vlastnila budov, jaké bylo její napojení na ostatní organizace včetně armády. A především se mlčí o spolupráci s KSČ. Přitom většina náčelníků, fanatických komunistů, patřila mezi členy všemocné vládnoucí garnitury. Z čeho byl pokryt rozpočet StB? V souvislosti s rozvědkou se hovoří o některých západních firmách, používala však tuto formu krytí pouze rozvědka? Státní bezpečnost byla rozpuštěna padesát dní po nástupu nové vlády. Měla tedy poměrně dost času smazat stopy své činnosti, vyčistit archivy a kádrové materiály. Veřejnost nebyla informována, zda bylo žhářství materiálů vůbec vyšetřováno, a řadoví příslušníci tajné policie jsou nabádáni, aby do prověrkových dotazníků psali…