Dorotea Mejstříková: Mladí se hrozně bojí, že nebudou mít kde bydlet

Díky, že můžem je spolek mladých lidí, kteří nechtějí, aby se přestalo pečovat o svobodu a demokracii. Vzhledem k tomu, kdo je vaším tátou, bylo jasné, čemu se budete věnovat? 

Myslím si, že hodně lidí na mě od začátku – i na základní škole – nahlíželo jako na Dorotu Mejstříkovou s tím jménem a bylo v tom hodně očekávání. Hodně očekávání v tom, jestli budu angažovaná, jestli se zapojím do politiky. A já jsem si nakonec vybrala trošku jiný směr a snažím se spíš tu angažovanost probouzet právě v mladých lidech, zůstávat trochu v ústraní a probouzet v nich jiskru, aby se nebáli ozvat a jít třeba za politiky a zkoušet něco změnit.

Martin Mejstřík byl jedním ze studentských vůdců listopadu 1989. Mluvil s vámi někdy o tom, že měl chuť se proti režimu vymezit ještě dřív? 

Mluvili jsme o tom doma často a mám pocit – z jeho vyprávění o Skautu, o tom, jak chodili s kamarády po horách –, že je hrozně štvalo, že nemůžou dělat to, co by chtěli. Ale do hloubky jsme se o tom začali bavit až ve chvíli, kdy jsem byla na vysoké škole. To jsme se hodně bavili o jeho vysoké škole a o tom, jak to tam už bujelo a že už na tý vejšce vlastně vystrkovali růžky, psali časopisy a snažili se nějakým způsobem zespodu studenty mobilizovat, aby se nějak spojili a začali něco dělat.

Jeho osud je zajímavý v tom, že se velmi často připomínalo, že se pohyboval v prostředí, kde byli komunisté – jeho tatínek –, a zároveň na něj velmi působilo křesťanství. Do jaké míry to, jaké vzorce v rodině přebíral a k čemu byl veden, potom přenášel na vás? 

Hrozně moc. Dokonce jsem chodila na církevní školu, takže u nás byly oba ty póly, oba se zhmotnily. Tatínek měl své oblíbené faráře, ke kterým jsme jezdili i na návštěvu a bavili jsme se o tom, jaká je společnost a co zažíváme. To pro mě bylo hodně formující. Zároveň si myslím, že to nebylo nic, co by nás do víry tlačilo. I když vlastně všechny tři sestry chodily na církevní školu, tak vždycky tam bylo to, ať si rozhodneme, jestli chceme věřit my samy, nebo ne. A co se týče komunistické minulosti dědečka... Ono to vlastně souvisí i s tím, jakým způsobem ten převrat nebo sametová revoluce potom probíhala. Táta se netají tím, že byl v SSM, a díky tomu vlastně mohl mobilizovat daleko víc studentů. Díky tomu, že mohli tisknout, že mohli vydávat svoje časopisy, že mohli legálně zorganizovat 17. listopad. Tohle je něco, co se mu často vytýká, ale díky čemu vlastně revoluce nakonec dopadla tak, jak dopadla.

Vy jste se několikrát ve veřejném prostoru přeli ohledně porevolučního dění. Cítíte to jako generační rozdíl? Váš otec dával dost najevo skepsi z toho, kudy se vývoj ubírá.