Jak sklízet data a oklamat přijímačky

Zavolal mi otec čtyř dcer. Dvě z nich už jsou na gymnáziu, jedna na čtyřletém, druhá na osmiletém, třetí tam směřuje.  Tatínek je matematik analytik, takže se jeho profese logicky promítá i do způsobu, jakým se rozhodl dostat své děti na střední školu.

„Ideální je sklízet data tak od začátku dubna,“ vysvětloval mi. Tím myslí, že ze stránek jednotlivých škol je možné shromáždit údaje o tom, kolik uchazečů a s jakým bodovým ohodnocením v jednotlivých testech bylo přijato, jak škola boduje výsledky testů, kolik bodů dává za známky na vysvědčení, kolik za účast v olympiádách a soutěžích či jaký nejnižší počet bodů je na kterou školu potřeba pro přijetí včetně odvolání.

Tahle data lze sesypat dohromady a na jejich základě sestavit strategii. Porovnat kvalitu školy, přijímací kritéria a komparovat je se schopnostmi a šancemi dítěte. „Letos jsem na to přišel až pozdě. Dcera jde na čtyřleté gymnázium a jen u několika škol se mi ještě v lednu povedlo získat výsledky loňských přijímaček. Ale u té mladší, která se chystá na přijímací zkoušky příští rok, už budu připravenější. Když jsem zjistil, že jedno z gymnázií, o kterých uvažujeme, dává hodně bodů za účast a umístění v předmětových soutěžích, řekl jsem si, že jich dcera zkusí co nejvíc. To by bylo, aby to alespoň ve dvou případech nevyšlo.“

Ten otec není blázen ani přehnaně ambiciózní rodič. Ve skutečnosti si stejně jako podstatná část odborné veřejnosti myslí, že třídit děti v deseti na studijní a nestudijní je nesmysl, protože o jejich skutečných talentech a zájmech v tu chvíli víme příliš málo. Aktuální testování označuje za způsob, jakým děti „nutíme stát na hlavě a odstrkovat se ušima“ - ale pravidla jsou prostě nějak nastavená a on se podle nich řídí.

A vzhledem k tomu, že jeho zkušenost se studijní dráhou nejstarší dcery, kde to víc ponechal přirozenému běhu věcí (když přijímačky neudělá, tak asi na tu školu nepatří), byly spíše tristní, rozhodl se věc vzít do vlastních rukou. „Jo, trochu to dítě trápíte, ale pak máte šanci, že bude chodit na slušnou školu. A hlavně – vy i to dítě máte na osm let pokoj.“

Právě v těchto dnech probíhají druhá a další kola strategické hry, jak dostat své dítě na snesitelnou střední školu. Hlavně ve velkých městech nastala v posledních třech letech přijímačková hysterie. Velké množství dětí odchází po páté třídě ze základních škol, kvalita druhých stupňů je často problematická, aniž za to úplně učitelé mohou, kvalitní vzdělání se nedá zaplatit, takže rodiče volí cesty, které se nabízejí. Byť někomu mohou připadat absurdní. Hrají prostě svou hru podle státem stanovených pravidel.

Zvlášť mě pobavila ještě další zmínka otce analytika: když se jiná z jeho dcer, matematicky mimořádně talentovaná, chystala na přijímačky, musela odstínit vliv svých matematických zájmů na výsledek v přijímacím testu. To je obvyklý problém: matematicky nadaní často uvažují o testu z Cermatu složitěji, než autor úloh zamýšlel, takže zvažují i řešení, která nepředpokládal, a to je připravuje o čas i body. „Z češtiny měla čtyřicet šest bodů, z matiky čtyřicet. Když začala trénovat, měla dokonce jen dvacet bodů. Hlavně proto, že se zasekla na jedné úloze, kterou se snažila vymyslet.“

Opravdu si někdo myslí, že takhle vypadá objektivní přijímací řízení a spravedlivý přístup ke vzdělání? Tahle historka je trochu krajní, ale přesně popisuje, co se myslí tím, že děti vzdělanějších rodičů jsou prostě ve výhodě. Mimochodem už dvacet let nám tenhle systém předčasné selekce vytýkají mezinárodní organizace i odborné studie. A my…  no dospěli jsme do fáze strategické hry o vzdělání našich dětí.  Asi opravdu děláme něco špatně. Ale chyba zjevně není na straně matematicky graduovaných otců a matek.

Autor působí v informačním centru o vzdělávání EDUin