Jak se zachraňují stromové celebrity, pod nimiž odpočíval Žižka nebo Masaryk

Do rozlehlého skleníku přes matné sklo pronikají paprsky jarního slunce a dopadají na úhledné řady rostlin vysázené v dlouhých záhonech. V tichém prostoru prosyceném vlhkou vůní hlíny sedí za pracovním stolem bělovlasý muž a probírá se hromádkou čerstvě nařezaných dubových větviček. Z jedné malým nožem opatrně odřízne kůru a pomocí gumové pásky ji přiváže ke stejně naříznuté sazenici mladého stromku. Brzy se tkáně obou dřevin spojí v jeden strom.

Prastarý proces zvaný roubování zná každý alespoň trochu zkušený zahradník, v tomto případě však nejde o žádnou běžnou rutinu. S trochou nadsázky lze říct, že v tomto skleníku se právě klonují české dějiny. Výhonky pocházejí ze dvou starobylých dubů spojených s dávnou minulostí. Pod prvním z nich prezident Masaryk s několika evropskými králi a dalšími hlavami států před více než sto lety podepsal obrannou vojenskou alianci zvanou Malá dohoda a strom tak získal jméno Dohodový dub. Druhý, pojmenovaný Zajícův, odkazuje ještě mnohem dál: V lesích dnešní Lánské obory stojí podle pověsti už od časů Jana Lucemburského, kdy na něm královi přívrženci oběsili několik nepřátel Českého království. Oba stromy už jsou na konci života, a tak se je zahradníci chystají rozmnožit, aby později mohly znovu růst někde jinde.

Naroubované sazenice obou dubů zahradníci o něco později umístí do záhonu, kde v tuto chvíli už úspěšně pučí před měsícem zasazené výhonky Masarykovy lípy ze zahrad Pražského hradu, stromu, pod kterým první československý prezident rád sedával a odpočíval. A o kus dál vykukují z hlíny asi rok staré, už viditelně vzrostlejší proutky z tzv. Stochovského dubu, který je tady ve skleníku asi největší stromovou celebritou. Podle pověsti ho před více než tisíci lety zasadila kněžna Ludmila na počest narození svého vnuka, svatého Václava.

Pracoviště, kde se nacházíme, je součástí Výzkumného ústavu pro krajinu v pražských Průhonicích. Přes třicet let tu postupně vzniká genetická databanka významných stromů z celé republiky, jejíž účel je ryze praktický – udržuje kvalitní genetický materiál. Roubování má však i symbolickou rovinu – dlouhověké dřeviny nás propojují s minulostí, s významnými postavami a příběhy. „Je to kus naší kultury, kus historie,“ říká ředitel Dendrologické zahrady Průhonice Zdeněk Kiesenbauer, který projekt už roky vede.