Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Schönes Berlin

Sněhurka a sedm sklenek

Tento blog má být o kráse a začnu tedy něčím nesmírně krásným, o čem psali v Berliner Zeitung. Bylo to o Sněhurce Walta Disneye. Její taneční pohyby, jimiž se vlní mezi trpaslíky, byly nakresleny podle předlohy skutečné malé tanečnice Marge Champion. Tehdy jí bylo dvanáct let, nedávno oslavila devadesátku. Sněhurčiny krůčky je prý připravena kdykoliv zopakovat a stará Sněhurka z roku 1937 bude již brzy digitalizována a vydána na DVD. Můžeme tedy gratulovat paní Champion i sobě, jí k životnímu jubileu, nám ostatním k tomu, že i v této těžké době je možné tak přepůvabně zametat.

Sněhurka • Autor: Sněhurka
Sněhurka • Autor: Sněhurka

Sněhurka je bezpochyby krásná, i čipmánci, kteří jí pomáhají s úklidem. Je ale krásné také broušené sklo? Málokdy. Když se člověk projde po městském centru v Praze nebo v Karlových Varech a dívá se do výloh, nabyde dojmu, že sklo je vysloveně ohavné a pokud se zrovna neomámil Mlýnským pramenem, jistě si ho nekoupí. Takže pak krachují sklárny a skláři jsou na podpoře a tak dále, jak už to bylo mnohokrát popsáno.

Jenže: problémy mají vlastně ve všech sklářských regionech po celé Evropě. Ruční práce je drahá a spotřebitel má raději levné skleničky z Ikea, protože vydrží v myčce. Starost to dělá sklářům například v německém Sársku a francouzském Lotrinsku. „Dílny, kde se brousí, ryje, leptá a zlatí sklo, to jsou malé zvláštní světy, kouzelné komnaty, kde je tolik nástrojů, výrobků a speciálního know how (jemuž se tady říká grify čili kniffe). To všechno může jednoho dne zmizet,“ píše se v předmluvě ke katalogu výstavy, která je k vidění v berlínském Muzeu užitého umění (Kunstgewerbemuseum).

A teď k té výstavě. Je to celý projekt s názvem DECOR.UM, platila ho Evropská unie a věnovali se mu designéři právě ze Sárska a Lotrinska. Šlo o to, aby si staré techniky vyzkoušeli i mladí studenti výtvarných škol. Aby si je oblíbili, aby s nimi pracovali co možná současně. Výsledkem je asi tři sta skleněných nádob, vesměs docela zajímavých.

Judith Sengund, Alex Valder • Autor: Judith Sengund, Alex Valder
Judith Sengund, Alex Valder • Autor: Judith Sengund, Alex Valder

Celé to inicioval Andreas Brandolini. Ten působí jako profesor na umělecké škole v Saarbrückenu (HBKsaar.de). Je to Ossie, se svými kotletami a retroobroučkami brýlí vypadá trochu jako agent Stasi, nicméně patří opravdu k uznávaným postavám současného německého designu (více včetně portrétu na brandolini.de).

Melanie Schultz • Autor: Melanie Schultz
Melanie Schultz • Autor: Melanie Schultz

Protože je tak trochu hvězda, povedlo se mu pro věc získat také další známé designéry, a ti jednak pracovali se studenty a jednak udělali nějaký svůj experiment.

Zde jen dva příklady, oba tito chlapíci se v minulosti ukázali také v Praze.

Werner Aisslinger • Autor: Werner Aisslinger
Werner Aisslinger • Autor: Werner Aisslinger

Zaprvé Werner Aisslinger (

aisslinger.de

). Před několika lety v Česku prezentoval svůj LoftCube. Je to takový putovní byt, úsporná krabička, která se posadí někam na střechu a člověk tam může bydlet, dokud ho to neomrzí, a pak si ji jeřábem nechat zase přenést. Byla to taková hříčka pro městské nomády. Také jeho sklo je hra, nechal ho foukat do textilních forem, takže jeho vázy vypadají trochu jako prověšený pytlík.

Jerszy Seymour • Autor: Jerszy Seymour
Jerszy Seymour • Autor: Jerszy Seymour

Zadruhé: Jerszy Seymour. Proslavil se používáním umělých pěn. Vždycky někde něco divoce postříkal pěnovou hmotou, třeba interiéry butiků tak zdobil. Vypadalo to vždy trochu jako když mimozemšťani zaútočili slizem, a mělo to úspěch. Také jeho vázy na výstavě jsou dost šokantní a vznikly „termickým šokem mezi dvěma předměty.“ Nevím úplně, jak si to představit, ale výsledkem je nádoba, která vypadá, jako by už byla rovnou rozbitá. Upřímně řečeno, je to dost děsné, ale taky zábavné a určitě to provokuje k novým úvahám nad sklem a jeho zpracováním.

Sám Andreas Brandolini udělal něco ještě šílenějšího, jsou to dekorativní předměty ze skla, které rovnou přiznávají, že nemají žádný účel. Mají být jenom krásné. Má k tomu ještě jednu obecnější poznámku. „Pro lidi, kteří tak jako já studovali architekturu v 70. letech, byl ornament opravdu zločinný a tenhle pocit přetrvával ještě léta. Až v poslední době vidíme návrat dekoru do užitého umění a architektury a teď už mám několik let pocit, že zdobit je zase společensky únosné.“

Andreas Brandolini • Autor: Andreas Brandolini
Andreas Brandolini • Autor: Andreas Brandolini

 

Jak známo, toto tažení proti ornamentu zahájil Adolf Loos v roce 1911 svou přednáškou v Praze na téma Umění a zločin. V roce 1919 se to už mezi moderními architekty bralo za samozřejmost a zrovna tehdy se narodila v Los Angeles talentovaná tanečnice Marge Champion. Po sto letech si můžeme říct, že jakkoliv se svět mění, Sněhurka žije dál. A ozdobné skleničky asi taky, i když možná budou vypadat trochu jinak než doposud.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].