Ranní postřeh Pavla Jungwirtha: Ameriko, Ameriko

Před pár dny jsem se vrátil z konference v USA. Na tahle pravidelná letní setkání, kterým se oficiálně říká Gordonovské vědecké konference, jsem se vždy hodně těšil. Před mnoha lety měl americký chemik Neil Gordon geniální nápad využít prázdninově opuštěné areály soukromých středních škol v Nové Anglii k intenzivním vědeckým diskusím v úzkém kruhu zainteresovaných odborníků, a založil tak tradici špičkových konferencí. Podmínky bývají spartánské, spí se na kolejních palandách proleželých generacemi studentů, jídlo je menzovní, ale o to lepší je úroveň přednášek. Navíc škola, kde jsem byl já, je ztracena uprostřed lesů na severu státu New Hampshire blízko hranice s Kanadou, kde není kam utéct, takže člověk s kolegy tráví i veškerý volný čas a je spousta prostoru na debaty o práci i o životě.

Letošní konference svou úrovní držela standard předešlých let a po vědecké stránce byla skvělá. Co se ale změnilo, byla celková atmosféra setkání. Po sérii útoků Trumpovy administrativy na americké univerzity a na svobodu bádání vůbec jsem od svých amerických kolegů očekával rozhořčení, vztek, naštvanost a odhodlání se sjednotit a společně postavit na odpor. Převažující emoce ale byly jiné. Zaraženost, nechuť o věcech mluvit, snad i strach. Jako by si říkali, přikrčíme se a ono se to přežene. Mezitím upravíme slovník, a když nebudeme používat nově zakázaná slova jako klima nebo diverzita, tak nás nevyhodí a třeba i nějaký výzkumný grant, byť menší než dřív, dostaneme.

Světlou výjimkou byla profesorka z Yaleovy univerzity, která zároveň v Národní akademii věd USA předsedá komisi pro lidská práva. Ta řekla jasně, že mlčení a strach jsou cestou do pekel. A také že není třeba vymýšlet nic nového. V komisi mají vypracovanou metodiku, jak pomáhat ohroženým vědcům v zemích jako Írán, Rusko nebo Venezuela, takže teď je jen třeba postupovat obdobně i v USA. Tento přístup nápadně připomíná činnost Charty 77 a Výboru na ochranu nespravedlivě stíhaných z dob mého mládí. Důsledně trvat na dodržování norem a zákonů, najmout si dobré právníky a obracet se k soudu při protiprávním jednání administrativy či silových složek a vše okamžitě zveřejňovat. Na můj dotaz, jak můžeme pomoci my Evropané, odpověděla: „Nabídněte práci akademikům, kteří o ni v USA přicházejí Trumpovou svévolí, nebo jsou dokonce jako cizí státní příslušníci vyhošťováni. Pomohli jste ukrajinským vědcům ohroženým ruskou invazí, teď jsme na řadě my.“ Evropská komise již na pomoc vědcům ze Spojených států vyčlenila miliony eur a s podobnými iniciativami přichází i Francie a Německo. Přidáme se také?  

Pavel Jungwirth je biochemik.