Olga Lomová: Nezvaná návštěva z Číny

Nečekaně se mi ozvala čínská lektorka, která u nás kdysi učila v rámci mezivládní dohody. Že už je v důchodu a přijede do Prahy navštívit místa, která jí přirostla k srdci, a setkat se s někdejšími kolegy. Byla jsem na Moravě a neplánovala cestu do Prahy a řekla jsem jí to. Nakonec ze mě vymámila adresu mého pobytu na Moravě. Myslela jsem, že nepřijede, věda, že cesta sem veřejnou dopravou z Prahy s jedním přestupem trvá obvykle pět a půl hodiny. O týden později se objevila u nás na zápraží v doprovodu naší bývalé studentky a dvou mladších Číňanů, prý kolegů z jedné šanghajské univerzity, kteří s ní cestují za krásami České republiky. Trochu mě to zaskočilo, ale protože vím, jak neradi Číňané cestují sami, neměla jsem zpočátku žádné podezření. Všechny jsem usadila u nás v domě a rovnou řekla, že jsem nepočítala s tak početnou výpravou a na přespání mám jen jednu postel navíc. 

Konverzace, kterou vedla hlavně ta neznámá dvojice, rychle nabrala politický směr. Proč prý Češi jsou tak protičínští? Ujistila jsem je, že Češi jsou přátelský národ, ale nemají rádi komunisty. A vylíčila jsem jim kauzu s restartem česko-čínských vztahů za prezidenta Zemana, v jejímž centru byl čínský podvodník Jie Ťien-ming dobře napojený na komunistické orgány. Nikdy o něm prý neslyšeli, a možná opravdu ne.

Pak se ukázalo, že nejsou učitelé čínštiny pro cizince ani čínské literatury, jak jsem předpokládala, ale jeden že přednáší „mezinárodní vztahy“ a druhá se zaměřuje na „národnostní politiku“. Zbystřila jsem a netrvalo dlouho a vypadlo z nich, že působí na fakultě marxismu, v Centru pro aktuální situaci a politiku. To je znamená, že učí čínskou verzi našeho někdejšího marxáku, a mně došlo, že mají možná jiné zájmy než jen turistiku. Vytáhla jsem do ofenzívy a začala jsem kritizovat nový zákon o etnické jednotě a pokroku legalizující násilnou asimilaci Tibeťanů, Ujgurů, Mongolů a dalších menšin žijících v ČLR. V březnu tento zákon důrazně odsoudil Senát Parlamentu ČR.

Ujišťovali mě jeden přes druhého, že můj negativní názor plyne z nedorozumění, že špatně chápu význam jednotlivých slov („vytvořit slitinu jednotného čínského národa“, jak žádá zákon, je nešťastná formulace, vždyť jde o pouhopouhé „budování národa“), a ostatně jsou to jen zákony, aby nás nepomlouvali v zahraničí, že nemáme právní stát, kdežto v praxi se nic nemění a všichni příslušníci národnostních menšin požívají plných svobod. Diskuze byla obšírnější, oba profesoři různě mlžili, zdůrazňovali, že nejsou členy strany, že jejich rodiče zažili perzekuci za Kulturní revoluce, a tak vůbec. Po dvou hodinách konverzace se sebrali a jeli zpátky do Prahy, prý mají najaté auto i se šoférem.