Můj třicetiletý syn nemá partnerku a neplánuje se ode mě odstěhovat

Jsem matkou třicetiletého syna, kterého jsem od jeho dětství vychovávala sama. Vždy jsme měli velmi blízký vztah, podporovala jsem ho ve studiu i v práci a dnes mohu říci, že je z něj zodpovědný a slušný člověk. Má stabilní práci, přispívá na domácnost a navenek se zdá, že mu nic nechybí. 

Problémem však je, že i přes svůj věk stále žije se mnou a nemá potřebu to měnit. Nemá partnerku, neplánuje si založit rodinu a když se ho na to opatrně zeptám, říká, že je tak spokojený a nic mu nechybí. Nechci na něj tlačit ani ho do něčeho nutit, ale vnitřně mě to trápí. Mám pocit, že jsem možná udělala chybu ve výchově, že jsem ho na sebe příliš navázala nebo mu vytvořila příliš pohodlné zázemí. 

Situace se pro mě stává ještě naléhavější, protože mám v poslední době zdravotní problémy a začínám víc přemýšlet o budoucnosti. Bojím se, jak si můj syn poradí, až tu jednou nebudu. Nikdy nemusel sám řešit moc praktických věcí a obávám se, že zůstane osamělý a nepřipravený na život bez mé podpory. 

Zároveň si uvědomuji, že i pro mě bude velmi obtížné přijmout, kdyby se jednou osamostatnil. Celé roky byl středem mého života a upřímně – nevím, jak bych zvládla pocit prázdnoty, kdyby odešel. Možná i proto jsem dosud toto téma neotevírala důrazněji.