0:00
0:00
Politika29. 5. 20196 minut

Demonstrujme za právní stát, ale předtím si ujasněme, o co jde

Větší hrozbou než Babiš a Benešová je, když pomíjíme architekturu a dopad zákonů

Ministryně spravedlnosti Marie Benešová a již bývalý Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman
Autor: ČTK, Šulová Kateřina

Právní stát je postaven na zákonech vytvořených lidmi a lidé by ony zákony měli hájit a ctít. Tuhle jednoduchou poučku zná bezpochyby každý, koho fungování vymahatelnosti práva zajímá. Problém České republiky je ale podle všeho v tom, že se občané více soustředí na to, kdo zákony vytváří a kdo je má hájit, než na vymáhání dodržování zákonů samotných.

Jinými slovy, právo je tu personifikované; je posuzováno skrze ty, kteří mu vládnou. Přitom pevný, srozumitelný a nezávislý právní systém by měl obstát – a v mnoha demokratických zemích se tak děje – i před těmi, kteří mu vládnou a chtěli by jej nějak ohýbat.

↓ INZERCE

Trochu nuda

Příklad.  Když Respekt psal v roce 2009, jak málo jsou funkční zákony, které by měly hájit zemi před politiky a úředníky, kteří se často dostávají do střetu zájmů a přihrávají veřejné zakázky spřízněným osobám a firmám, budilo to pramalý veřejný zájem. Nebylo to sexy, psát a číst o zákonech a jejich tvorbě je trochu nuda. Kdybychom si tehdy trochu té nudy dopřáli, mohl jsem mít dobrý zákon o střetu zájmů. A Andrej Babiš by se zřejmě vůbec nepustil do svého politického dobrodružství. Dá se totiž pochybovat, že by se odvážil jít do něčeho, co by ho přinutilo před zahájením nejisté politické kariéry vzdát se majetku.

Zákon o střetu zájmu vznikl až o sedm let později a platí od roku 2017. Na jeho podobu měli velký vliv poslanci ANO. Autor tohoto blogu si dodnes pamatuje, jaké nesmysly mu straníci z ANO tvrdili, aby uhájili co největší výhody pro majitele Agrofertu. Andrej Babiš si podobu zákona pohlídal a norma ho nijak zvlášť neohrožuje. Agrofert prosperuje, AB se daří prosazovat ve vládě usnesení, která jdou na ruku Agrofertu - a on se zase jako majitel vrátí. Střet zájmu se stal jedním z nejfrekventovanějších slov současnosti v médiích i mezi občany. Nemuselo to tak být, kdyby se nám debata o zákonu zdála v minulém desetiletí zajímavější a potřebnější. Občanům a politikům.

I nejnovější demonstrace za právní stát jsou personifikovány. Ano, Andrej Babiš je trestně stíhanou osobou a z tohoto důvodu by neměl v křesle premiéra sedět. Teoreticky může mít páky na ovlivnění vyšetřování svého případu. Zásada presumpce neviny se v Česku nevztahuje na některé zaměstnance státu, a tím je i AB. Třeba obviněný policista bývá postaven mimo službu, aby ze své služební pozice nějak nezasahoval do vyšetřování. Z tohoto důvodu jsou požadavky demonstrantů na odchod premiéra naprosto pochopitelné a oprávněné.

Trochu jinak je na tom Marie Benešová. Byla právní poradkyní prezidenta, který si zákonností svých kroků neláme hlavu. A přijala post ministryně spravedlnosti den poté, co na stole jejího budoucího podřízeného přistál návrh na obžalobu jejího budoucího „nadřízeného“ Andreje Babiše. To není dobrá konstelace. Ale pořád neznamená, že by Benešová neměla dostat na svou práci sto dnů hájení - a taky to neznamená, že ve své pozici představuje automaticky ohrožení právního státu (něco jiného je její schopnost v právních i politických debatách argumentovat nesmysly a nepodloženými fakty).

Dobré zákony

Měli bychom se především zajímat o to, zda je český právní stát v takové kondici, aby ustál i možné ataky stíhaného premiéra a nevyzpytatelné ministryně spravedlnosti. Podle velmi respektovaného soudce Nejvyššího správního soudu Zdeňka Kühna říkají seriózní mezinárodní studie, že česká justice je spolu se Slovinskem poměrně daleko na špici imaginárního pelotonu tvořeného postkomunistickými zeměmi. Má své chyby, nepochopitelné rozsudky a někdy nejasná pravidla pro policii nebo státní zástupce, ale funguje.

Samozřejmě, AB a Marie Benešová mohou iniciovat vznik norem a zákonů, které dostanou soudce a státní zástupce do podstatně větší míry závislosti na politicích a státních úřednících, než jsou dnes. Nicméně soudci a státní zástupci jsou přesvědčeni, že je to komplikovaná a skoro nemožná věc. Potřebuje to zásadní změnu zákonů schválenou sněmovnou a senátem – i sama Marie Benešová řekla nahlas, že se větší změny soudního systému nebo státního zastupitelství nedají zákonodárci v tomto volebním období stihnout. Nicméně je dobře, že jí demonstranti vzkazují, aby se o to ani nepokusila.

Pak je tu vyšetřování Čapího hnízda, do něhož je hluboce namočen premiér. Marie Benešová nemá žádný právní nástroj, jak vyšetřování ovlivnit. Může sice odvolat nejvyššího státního zástupce, dosadit nějakého poskoka, ale ani on by neměl z pohledu práva sebemenší šanci zasáhnout do rozhodování státního zástupce Jaroslava Šarocha, který nyní rozhoduje, zda podá na AB, jeho rodinu a další obžalobu za možný dotační podvod. Jistě, Šaroch může být agresívním zásahem ministryně spravedlnosti proti nejvyššímu nadřízenému zviklán a zastrašen. Ale o zásahu proti právnímu státu bychom mohli mluvit, až by byl zastrašován napřímo, třeba ministryní.

Abychom se vrátili na začátek. Je dobře, že demonstranti hájí právní stát proti Babišovi a Benešové. Co ale dělá právní stát právním státem, jsou funkční, srozumitelné a moderní zákony. V tomto smyslu se tuzemský právní řád změnil od dob komunismu k nepoznání, ale je pořád velký problém prosadit zákony, které kontrolují stát, jejich reprezentanty a hájí bezpečnost občanů, protože se zdají být jen nudnými písmenky, na která stejně všichni kašlou.

To ale není pravda. Korupce se neomezí odstraněním jednoho nebo dvou politiků (v minulosti jsme se o tom mnohokrát přesvědčili), ale tlakem na vznik zákonů, které značně omezí možnost politiků a státních úředníků nechat se korumpovat. Bezpečnost Česka nezajistíme ochranou hranic, ale třeba zákonem o kybernetické obraně, protože kybernetický svět hranice nemá. Podobné je to mimochodem s ekonomickými zločiny. Vyšetřování trestných činů nezajistí osvícený ministr vnitra, ale vzdělaní a dobře placení policisté s dobře vyváženými pravomocemi.

Takže ano, Marie Benešová může být teoreticky hrozbou právního státu, ale ještě větší hrozbou pro něj je, když pomíjíme architekturu a dopad zákonů, které právní stát tvoří. Třeba zákon o přísnějších limitech na předvolební kampaně stran nebo podstatné odsunutí soudů z kompetence politiků.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Amerika po bitvěZobrazit články