Zrnko antuky

Je to skoro třicet let, kdy jsem vzal poprvé do ruky tenisovou raketu. Dřevěná artiska byla moc dlouhá a těžká, takže mi ji tehdy naši o kus zkrátili a konec držadla oblepili kobercovkou, aby mi v ruce neklouzala. Od té doby se změnily nejen rakety, ale celý svět. S výjimkou tenisového klubu v Praze na Hagiboru. Tam se čas zastavil, jako by se do hrdla přesýpacích hodin dostalo zrnko antuky…