Jak Krtek k propagandě přišel. Jakub Jansa v Benátkách varuje před zneužíváním kultury populisty

V době vrcholících příprav na Benátské bienále uvolňoval stres joggingem v benátských uličkách: „Prodíral jsem se zástupy turistů a cítil se jako Pac-Man. Pomáhá mi, když sám před sebou předstírám, že jsem profesionální sportovec a jen hobby umělec. Dovedu si to pak víc užít,“ popisuje někdejší úspěšný atlet a nyní konceptuální tvůrce Jansa, který letos na největší světové přehlídce současného umění reprezentuje Česko.

Běhal závodně a snil dokonce o olympijských hrách, dnes se role obrátily. Ale sen se mu svým způsobem splnil. V sedmatřiceti letech je autor z Prostějova na vrcholu – bienále je svým způsobem olympiáda pro umělce. Od roku 2021, kdy se stal jedním z laureátů Ceny Jindřicha Chalupeckého, vystavuje od Prahy přes New York po Tchaj-wan.

Jen letos se posunul o třiatřicet příček v J&T Banka Art Indexu, podle něhož se orientují sběratelé umění, a psalo se o něm sportovní terminologií jako o skokanovi roku. „Myslím, že sport i umění jsou emancipační nástroje, které umožňují procházet zdmi systému,“ říká. Obojí platilo i pro něj. Z atletických časů si přitom odnesl jak chuť vyhrávat, tak znalost soutěživé mentality.

Jansova videotvorba s ambicemi i poťouchlostí odráží, jaké to je žít v pozdním kapitalismu na internetu. Remixuje odkazy na populární kulturu a do hlavních rolí obsadí dětsky roztomilé dýně, aby ukázal, jak naše propojenost s digitálním světem vytváří všudypřítomný tlak na sebeprezentaci a výkon. Stejně tak sleduje, jak se z chaotického internetového humoru rodí nový fašismus, a v podobenstvích zeleninové telenovely uvažuje také o třídních rozdílech.