Proč je tak těžké najít kandidátky na ústavní soudkyni?

Prezident Petr Pavel navrhl další dva kandidáty na ústavní soudce, kterými se brzy budou zabývat senátoři. A přestože se z jeho výběru nových členů Ústavního soudu v určitém smyslu stává rutina už jen proto, kolik nových soudců musí v poměrně krátké době vybrat, současná jména stojí za povšimnutí. 

Jedna z nominací jde naproti poptávce některých senátorů – dostat do Brna konzervativního ústavního soudce. Tím, kdo ji má vyslyšet, je respektovaný soudce Nejvyššího správního soudu, moravský katolík a otec pěti dětí Tomáš Langášek. Stojí například za rozhodnutím Nejvyššího správního soudu z minulého roku, které potvrdilo, že k úřední změně pohlaví je v Česku oproti jiným evropským státům nutný chirurgický zákrok v podobě sterilizace. Mimochodem příští týden v této věci rozhodne Ústavní soud a je možné, že dosavadní směr ražený právě Nejvyšším správním soudem označí za protiústavní.  

Langášek také stál za rozhodnutím, kterým Nejvyšší správní soud v době covidové pandemie zrušil zákaz maloobchodního prodeje s argumentem, že ho lze ze zákona pouze omezit, nikoli úplně zakázat. Velmi podobně se postavil ke konání doplňovacích voleb na Teplicku v době pandemie: rozhodnutí vlády o odložení voleb o šest měsíců označil za nicotný akt. Babišova vláda tehdy podle soudu nemohla o odložení rozhodnout sama, ale potřebovala schválení parlamentem. Langášek zdůrazňoval, že ani v krizových situacích nelze nejvyšším politikům tolerovat ohýbání práva. 

Nabízí se však otázka, jestli i přes výše vyjmenované „zásluhy“ Langášek naplňuje senátní představy o konzervativci. Když se Respekt snažil v minulosti pátrat po názorech nejhlasitějších zastánců tohoto názoru v Senátu, jasnou definici nezískal. Do této chvíle tedy mohl být požadavek konzervativce na Ústavním soudu prezentován jako politická proklamace. Nyní se teprve ukáže, jestli jde o reálný požadavek a co konkrétně by měl takový kandidát naplňovat. Navíc Langášek patří zároveň mezi odchovance Nejvyššího správního soudu – což je místo, z něhož podle některých senátorů v čele s předsedou Ústavněprávního výboru Tomášem Goláněm přišlo na Ústavní soud už „příliš“ soudců.