Izrael slaví vojenské úspěchy. Ale teď by se měl držet zpátky

Na Blízkém východě dochází k zásadní změně v rovnováze sil, která proměňuje celý region a za kterou je odpovědný Izrael a jeho vzestup.

V devadesátých letech 20. století šlo o stát, který se spíše podobal běžné rozvojové zemi, zatímco dnes se izraelský hrubý domácí produkt na obyvatele vyrovná mnoha evropským zemím a s výjimkou Kataru za ním zaostávají všechny ostatní země regionu. (A Katar má hodně ropy a plynu a málo lidí.) Ještě v roce 1990 byl izraelský HDP na obyvatele o něco vyšší než íránský, dnes je v porovnání s Íránem téměř patnáctinásobný.  

Izrael je navíc technologickým průkopníkem, což je jeden z důvodů, proč by s ním ostatní státy Perského zálivu rády měly blízké vztahy. V posledních dvou letech izraelské vojenské a zpravodajské síly bojovaly s Hamásem, Hizballáhem, Hútíi, Sýrií a Íránem – a všechny porazily. Víceúrovňová protivzdušná obrana zastavila naprostou většinu raket a bezpilotních letounů. To vše dohromady znamená, že se z Izraele stala velmoc regionu.  

I tak ale izraelští politici postupovali opatrně, když zvažovali, jak odpovědět na některé hrozby, jimž země čelí. Jak upozorňuje Steven Cook z Rady pro zahraniční vztahy, v posledních dvaceti letech zastávaly jak Spojené státy, tak Izrael tezi, že odstrašení je nejlepší taktikou vůči Hizballáhu nebo Íránu, které mohou Izrael zasypat raketami a střelami. Na každý zásah Izrael odpověděl, ale zdálo se, že odpověď je vždy vypočítána tak, aby nevedla k eskalaci.