Vstáváme brzy ráno, rychle se balíme a odjíždíme směr vlakové nádraží. Po chvíli čekání nás vpouští do speciálního prostoru, kde probíhají všechny nezbytné kontroly, které nijak nenasvědčují tomu, že zůstáváme ve stejné zemi. Přechod mezi Čínou a její zvláštní administrativní oblastí má všechny náležitosti vstupu do cizí země.
Rychlovlak nás z největšího města v jihovýchodní Číně - Kantonu za hodinu a půl doveze do „jiného světa“. Ocitáme se v Hong Kongu. Obklopují nás mrakodrapy, zalesněné hory, palmy, všudypřítomná angličtina, dvoupatrové autobusy i tramvaje, luxusní obchody, vůně lnoucí se z obchodů s levnou, ale kvalitní kosmetikou, ale i zákazy na každém rohu. Malé žluté obdélníky, které jsou vyhrazeny pro kuřáky nám po půl roce v Číně, kde se kouří i ve školní jídelně, přijdou trochu úsměvné. To jsou první dojmy z jednoho z nejhustěji obydlených míst na světě.
Snažíme se přesunout do předem objednaného guesthousu – nejlevnějšího možného ubytování v Hong Kongu. Trochu bloudíme. Orientační smysl není naší silnou stránkou. Ochotně nám pomůže pán na ulici, který však jedním dechem dodává, ať se raději nerozhlížíme napravo, nalevo a jdeme přímo k našemu cíli. Trochu nás to zarazí, ale vzápětí chápeme. Po vstupu do budovy nesoucí jméno Chungking Mansions jsme bombardováni dotazy a nabídkami od lidí mnoha národností.
Nabízeno je nám nejen ubytování, ale i restaurace, masáže, levné kabelky, kopie pasů apod. Tento dům je, mimo jiné, místem, kde se obchoduje s levným zbožím následně vyváženým zejména do asijských a afrických zemí.
Odhaduje se, že jen v tomto domě žije přes čtyři tisíce lidí. Přeplněným výtahem, který je neustále snímán bezpečnostními kamerami jedeme do 9. patra, kde je v malé chodbičce improvizovaná recepce s poněkud znuděným recepčním. Náš pokoj je vlastně jen prostor pro postel. Kromě malého okénka do nikam už se tam nic nevejde, ale nám to na přespání bohatě stačí.
Dopoledne ještě žádáme o víza, která nám snad pomohou k prodloužení našeho pobytu v Číně. Vždycky je to trochu stres, jestli je vše vyplněno, tak jak má a razítka jsou na správném místě. Paní u přepážky nám nic neslibuje! Zkoušíme tedy na víza trochu zapomenout a užít si následující čtyři dny ve městě plném nadzemních chodníků, vyhlídek, pláží, památek…
Neztrácíme čas a vyrážíme na Victoria Peak – vrchol nabízející jeden z nejlepších pohledů na město. Výhled nám vyrazí dech. Pokolikáté dnes už? Velkoměsto postavené v kopcovitém terénu obklopeného mořem je neuvěřitelné. Musíme se v duchu Hong Kongu omluvit, kdyby nebylo víz, tak bychom sem asi nejeli. Nelákalo nás to!
Večer patří malým uličkám centrálního ostrova, které jsou plné restaurací, jídelen, tržišť i velkých obchodních domů. Vše je umocněno obrovským množstvím svítících reklam. Nejde jim uniknout. Hodinu před půlnocí nasedáme na přívoz, který nás odváží na poloostrov s naším ubytováním. Situace v domě je o poznání klidnější než dopoledne. Nabízeči byli pravděpodobně uspokojeni. V pokoji nás čeká pouze několik stálých obyvatel z říše hmyzu. Namažeme se tedy čínskou obdobou repelentu, nařídíme budík v mobilu (světlo nás tady rozhodně neprobudí) a těšíme se co nám přinese zítřejší den.
Lucie Procházková, studentka čínštiny
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
