Zní to překvapivě, ale není vlastně až tak důležité, jestli se někdo stal prezidentem. K víkendové volbě člověka napadá řada silných přívlastků, jako trapná, šílená, bramboračka, bizarní. Všechna ta slova vlastně platí, ale neměla by překrýt fakt, že nám tato volba předvedla českou politiku v nahé podobě. Není to hezká podívaná, ale je důležitá.
Fungující mašina
Zejména dvanáct pátečních hodin a pak i nečekaný sobotní přídavek byly na Pražském hradě zásadní exkurzí do české politiky. Ta oficiální tvář, která se odehrávala před kamerami, byla plná procedurálních návrhů, přestávek, připomínek, doplňků a poznámek. Tedy věcí, které veřejnost nemusí zajímat, ale politici si je až s fascinující chutí užívali. Bylo to dáno přítomností kamer, které vše přenášely v přímém přenosu. Veřejnost si tedy musela odnést pěkně depresivní dojem.
Nemělo by to ale skončit u přilepení nálepky fraška. Díky tomu, že se podařilo odhlasovat veřejnou volbu, jsme najednou nahlédli do vnitřností politiky. Takové momenty jsou unikátní, a jak známo, pohled na vnitřnosti nikdy není příjemný.
Alespoň to vrhlo reálné světlo na funkci prezidenta, která dosud vzbuzovala dojem, že je jaksi nad politikou a vším přízemním. Nyní vidíme, že je to naopak – český prezident se na politickém trhu prodává a kupuje. Toto zjištění je cenné, protože je dobré znát realitu, a to i přesto, že poslední politická instituce vážená veřejností dostává jistou ránu.
Čeho jsme to tedy byli svědky? O bramboračku nešlo, to je dobré jídlo – je to vážnější, viděli jsme celkem dobře namazaný stroj, který můžeme nazývat obchodování s vlivem.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
